Gramofonová deska

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Gramofonová deska je médium používané od konce 19. století do 80. let 20.století pro záznam zvuku. Poté bylo plně nahrazeno CD disky. V současnosti se vydávají gramofonové desky pouze jako doplněk vedle hudebních nosičů produkovaných na CD, slouží pro sběratelské účely a na DJing.

[editovat] Dělení

První typ gramodesek se vyráběl z šelaku, měl hrubší drážky, potřeboval hrubší jehlu a speciální rychlost 78. Jedna strana standardní desky mohla obsahovat maximálně 3 minuty zvuku, větší typ desky i 5 minut. Tento typ gramodesek se v Československu používal až do roku 1960, kdy byl plně nahrazen vinylovými SP singly.

Nejznámější značky gramofonových desek z první republiky jsou Ultraphon, Supraphon, His master's voice (etiketa s pejskem), Esta, Odeon, Polydor, Rekord, Artona, Selekton a mnoho dalších. Mezi těmito značkami existovaly ustálené rozdíly v ceně a kvalitě nahrávek. Například značky Artona a Selekton byly speciálně zřízeny firmou Ultraphon pro vydávání méně kvalitních nahrávek a tato praxe byla obvyklá i u jiných firem.

Největším specialistou na šelakové desky je v České Republice pan Gabriel Goessel. Jeho pořad Fonogram na Českém rozhlase pravidelně mapuje historii populární hudby první republiky.

Na přehrávání šelakových desek existují dva druhy gramofonů. Starší, jsou mechanické, s plechovou rourou a natáčením klikou. Novější jsou elektrické, a zvuk je z nich snímatelný v podobě elektrického signálu nejen do elektronkových rádií, ale do jakéhokoliv druhu elektroniky, po připájení novějšího typu konektoru.

Druhý typ vinylových desek je podstatně známější. Byl vyráběn z umělé hmoty vinyl, ale výjimečně též z jiných umělých hmot v podobě pohlednic, vzorkovaných, či průhledných desek.

SP (single play) - singly - menší typ vinylových desek obvykle na rychlost 45, výjimečně na rychlost 33. Obvykle jedna strana desky obsahovala jednu písničku. Průměr desky 17 cm.

EP (extended play) - menší typ vinylových desek obvykle na rychlost 45. V podstatě totožné s SP, ale na každé straně jsou dvě písničky. Prodávaly se mnohem méně a měly speciální obaly.

LP (long play) - „elpíčko“ - dlouhohrající deska obvykle na rychlost 33, výjimečně na rychlost 16. Většinou obsahovala celé jedno album jednotlivé skupiny, nebo jakoukoliv jinou nahrávku v celkové délce až 45 minut, výjimečně i delší. Průměr 30 cm, na jedné straně 4-8 písniček.