Hřích
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Hřích je pojem nejčastěji používaný v náboženských souvislostech (v etice se užívá spíše slovo vina). Obvykle je za hřích považován vědomý a úmyslný čin (jednání), projev (slovo), myšlenka, nečinnost a podobně, které jsou porušením mravního nebo Božího zákona nebo Boží vůle. V různých pojetích se pak za mravní zákon a Boží vůli považují buď konkrétní zákazy, příkazy, zvyklosti a tabu, anebo základní duchovní, morální nebo náboženské principy, například úcta nebo láska k bližnímu, k Bohu, k životu a stvoření, spravedlnost, věrnost svému náboženství nebo svědomí atd.
Obsah |
[editovat] Křesťanský pohled
Křesťané věří, že lidé jsou od Boha oddělováni svými hříchy. Různé větve křesťanství kladou důraz buď na prvotní hřích, pradávnou zátěž celého lidstva, nebo na osobní odpovědnost každého člověka za své jednání a vztahy.
Všechna křesťanská pojetí se, byť různými způsoby, hlásí k myšlenkám: „Tuto překážku pak prolomila smrt a vzkříšení Ježíše Krista“ (1Jan 3,5 a další). „Je ale možné přijmout Boží milost a namísto věčné smrti získat spásu“ (List Římanům 6,23).
Katolická doktrína zdůrazňuje, že ke smytí prvotního hříchu i osobních hříchů dochází křtem, což vychází z názorné symboliky křtu jako očišťování, k níž se hlásí i bibličtí autoři. Stoupenci evangelikálních pojetí někdy osvobození od hříchu spojují s formálním vyznáním víry na základě doslovného výkladu věty „Kdo vyzná svými ústy Ježíše jako svého pána, bude spasen“ (List Římanům 10,13). K křesťanské tradici též patří víra, že upřímná a účinná lítost, vyznání hříchů a pokání jsou cestou k odpuštění hříchů. V katolické církvi se tato tradice vyvinula v ušní zpověď v rámci svátosti smíření, v různých větvích křesťanství včetně katolictví existují též různé formy veřejné zpovědi, buď osobní a konkrétní, nebo obecné a společně recitované.
Sv. Tomáš Akvinský ve svém díle píše: „peccatum est nihil aliud, quam actus humanus malus„ - hřích je špatný lidský úkon - a dodává: “…theologia consideratur peccatum praecipue secundum quod est offsensa contra Deum“ 1 - teolog o něm pojednává jako o urážce Boha.
[editovat] Pohanský pohled
V původních a tradičních pohanských náboženstvích obvykle pojetí viny nebo hříchu odráželo dobovou morálku i specifické náboženské požadavky.
Moderní pohané a neopohané uznávající wiccanské rede se hlásí ke svobodné a aktivní snaze činit dobro bližním i sobě samému a nikomu neškodit, pojem hříchu v rigidním křesťanském pojetí neuznávají. Toto pojetí morálky je blízké jak moderním teologickým i humanistickým směrům, tak důrazům v původním Ježíšově učení.
[editovat] Satanistický pohled
LaVeyův satanismus považuje všech sedm hříchů křesťanství za pozitivní, pokud vedou k uspokojení hříšníka. Označuje je za „takzvané“ hříchy, protože nesouhlasí s názorem na jejich škodlivost, naopak jejich potíraní považuje za zhoubné. Tyto „hříchy“ považuje za projev přirozených instinktů, které není třeba potlačovat. Satanská bible uvádí jako osmý bod svého Devatera: „Satan znamená všechny takzvané hříchy, jelikož vedou k fyzickému, mentálnímu nebo emočnímu uspokojení.“ Namísto sebeničící obětavosti, pokořování a altruismu staví vzájemnost, odpovědnost a společný prospěch, přičemž v křesťanství a jeho morálce tyto hodnoty neshledává.
[editovat] Poznámky
- Pozn. 1: Tomáš Akvinský:Suma Teologická, I-II,71,6
[editovat] Související články
- Morálka
- Odpustek
- Prvotní hřích
- Sedm hlavních hříchů
- Svátost smíření
- Svědomí
- Zavinění (právo)
