Heinrich Kramer
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Heinrich Kramer (latinizovaným jménem Heinrich Institoris (asi 1430 v Schlettstadtu-1505 v Brně nebo v Olomouci) byl dominikán a inkvizitor, autor knihy Malleus maleficarum.
Obsah |
[editovat] Život
Heinrich Kramer pocházel z chudých poměrů. Ve svém rodišti vstoupil k dominikánům. Po vychození městské latinské školy a základním studiu filosofie (1475) byl ustanoven na vlastní naléhání inkvizitorem řádové provincie Alemannia, do níž patřily i Čechy a Morava. S nevelkým úspěchem byl aktivní v boji proti husitům a jednotě bratrské. Po procesu s Židy v italském Tridentu začal Kramer pronásledovat čarodějnice. Roku 1482 byl zvolen převorem dominikánského konventu v Schlettstadtu. V prvním procesu s čarodějnicemi v Ravensburgu, kam přišel na žádost městské rady, nechal upálit dvě ženy. Naléhal na papeže Inocence VIII., aby jej v úsilí potírat řarodějnictví podpořil; sám Kramer necítil žádnou podporu ostatních duchovních ani biskupů. Papež jej podpořil bulou Summis desiderantes affectibus, která doporučila jeho potírání čarodějnictví v Horním Německu.
Kramer se zaštítěn papežskou bulou pustil do četných čarodějnických procesů, mj. v Innsbrucku, kde však jeho počínání tvrdě narazilo a místní biskup Georg Golser jej vyzval, aby zemi opustil. V reakci na tyto ústrky ze strany církevních autorit Kramer vydává ve spolupráci s Jakobem Sprengerem roku 1486 nechvalně známou knihu Malleus maleficarum (Kladivo na čarodějnice). Ačkoli autoři nezískali pro knihu dobrozdání kolínské univerzity, kniha měla veliký ohlas, dočkala se mnoha vydání a sehrála hrůznou roli v evropských dějinách 16. až 18. století. Kramer sám se vychloubal, že odsoudil dvě stě čarodějnic a obviňoval jako kacíře i ty, kteří popírali existenci čarodějnictví. Roku 1495 byl Kramer pozván přednášet do Benátek, roku 1500 byl pověřen, aby zasáhl proti valdenským a pikardům v Čechách a na Moravě, kde také roku 1505 umírá.
[editovat] Kramerovy postupy
Kramerovy postupy během inkvizice byly vždy stejné. Už jeho přítomnost vzbouzela v lidech nedůvěru a strach. Při kázáních proti čarodějnicím varoval před ďábelskými hrozbami, zastrašoval lidi a podněcoval udavače, aby oznámili, zda někde neviděli někoho uhranout nebo někomu škodit. Nabízel se jako poradce v takových případech a varoval obyvatelstvo, aby takové případy nezakrývalo. Nějaké obvinění se vždy našlo, to pak Kramer rozvířil a nafoukl. Zaštiťoval se také klasickou teorií spiknutí, podle níž ďábel využíval čarodějnic, aby přivedl svět k jeho konci. Při výsleších užíval tortury, při níž bylo možné z obviněného vyzískat jakékoli doznání, a tak skončila většina jím obviněných osob „usvědčena“ a odsouzena.
[editovat] Dílo
- KRAMER, Heinrich. Kladivo na čarodějnice. Jitka Lenková [tr.]. Praha : Michal Zítko-Otakar II, 2000. 628 s. ISBN 80-86355-82-9.