Izraelská hymna

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Hatikva (hebrejsky התקוה, český překlad Naděje), je izraelská hymna. Text pod názvem Tikvatejnu (Naše naděje) napsal v roce 1878 Naftali Herz Imber, ale vydán tiskem byl až v roce 1886 ve sbírce básní Imbera Barkai (Ranní hvězda). Hudbu složil na základě lidové melodie Samuel Cohen. Během I. sionistického kongresu v Basileji v roce 1897 se stala hymnou sionistického hnutí a v roce 1948 pak státní hymnou nově vzniklého státu Izrael, ačkoliv ji izraelský parlament Knesset nikdy oficiálně neschválil. Teprve od roku 2004 je oficiálně národní hymnou Izraele.

Na stejném hudebním motivu je založena také symfonická báseň Bedřicha Smetany Vltava z cyklu Má vlast z roku 1874. Podle Smetany je písnička švédského původu, ale použil ji, protože charakterem odpovídala české lidové hudbě. Ve většině prací týkajících se původu hudebního motivu se uvádí, že melodie je moldavská. Pravděpodobně to souvisí s tím, že Vltava je známá také pod německým jménem Moldau (což však nemá nic společného s Moldávií jako zemí). Moldavským kořenům písničky dodal zdání pravděpodobnosti také původ Samuela Cohena, který imigroval z Moldávie. Odkud Cohen tuto melodii znal, není známo.

Text písně vyjadřuje naději izraelského lidu navrátit se do země Praotců, odkud byli nuceni odejít roku 70 n. l.

[editovat] Text hymny

Hebrejský text	Transliterace	Česky
כל עוד בלבב פנימה נפש יהודי הומיה ולפאתי מזרח קדימה עין לציון צופיה עוד לא אבדה תקותנו התקוה בת שנות אלפים להיות אם חופשי בארצנו ארץ ציון וירושלים	Kol od balevav penima nefeš jehudi homia ulefatej mizrach kadima ajin le'cion cofia od lo avda tikvatenu ha'tikva bat šnot alpajim lihiot am chofši be'arcejnu erec cion ve'jerušalajim	Dokud hluboko v srdci duše Židů prahnou, a kupředu na východ k Sionu oko hledí, naše naděje nebude ztracena, naděje dvou tisíců let, být svobodným lidem ve své zemi, zemi Sionu a Jeruzaléma.

Srovnejte první verš refrénu – „naše naděje nebude ztracena“ – s prvními verši polské hymny Jeszce Polska nie zginięła [ješče polska nězginěua] (Polsko ještě nezemřelo), nebo ukrajinské hymny Ще не вмерла України і слава, і воля [Šče ne vmerla Ukrajiny i slava, i volija] (Ještě nezahynula sláva Ukrajiny, ani její svoboda).