Jarobeám I.
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jarobeám I., též Jeroboám I. byl prvním králem Severního Izraele. Vládl asi v letech 933–911 př. Kr.
Pocházel z kmene Efraim, jeho otec se jmenoval Nebat a matka Serúa. Vedl neúspěšné povstání proti králi Šalomounovi, poté uprchl do Egypta, kde mu poskytnul azyl faraón Šišak.
Po Šalomounově smrti se vrátil do Palestiny, kde jej přijalo za krále deset severních kmenů Izraele, kteří odmítli uznat králem Šalomounova syna Rechabeáma.
Protože Hospodinův kult byl centralizován do Jeruzaléma, který zůstal pod Rechabeámovou vládou, vytvořil Jarobeám nová kultovní centra na území, které ovládal, a to v Bét-elu a Danu. V obou svatyních umístil modly v podobě zlatých býčků. Pisatelé Bible toto jednání odsuzují a krále hodnotí jako svůdce, který v Izraeli zavedl modloslužbu. Jarobeám se tak stává prototypem „hříšného krále“.
Jarobeám měl syny Abijáše, který zemřel v mladém věku před svým otcem, a Nádaba, který se stal Jarobeámovým nástupcem.
Za vlády Jeroboáma I. působil prorok Achijáš Šíloský.
