Jean Paul Marat
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jean Paul Marat (24. května 1743 Boudry – 13. června 1793 Paříž) byl francouzským politikem, lékařem a publicistou.
Jeho rodiče byli španělského původu, Maratův otec přednášel v Ženevě medicínu. Tu potom studoval i Marat ve Francii, kde se seznámil s osvícenskou filozofií. Poté žil nějaký čas v Anglii, kde dostudoval a pracoval jako tiskař a vydavatel. Uveřejnil zde anglicky svou Esej o člověku, kterou v roce 1775 ve svých dvaatřiceti letech přeložil v Amsterdamu do francouzštiny. Pracoval jako lékař u vojska Ludvíkova bratra hraběte z Artois. Intenzivně se také věnoval vědeckému výzkumu ve fyzice a chemii. Zabýval se i filozofií a sociologií. Po vypuknutí Velké francouzské revoluce však nechal veškerých výzkumů i praxe lékaře a plně se oddal politice a žurnalistice. Stal se členem klubu cordeliérů. Byl fanatickým zastáncem teroru.
Po převratu v srpnu 1792, kdy byl zahájen útok na kralovský palác v Tuilleriích, se stal poslancem Konventu. Jako člen Konventu a poté i Výboru veřejného blaha požadoval zavedení diktatury. Když pak v Konventu začíná debata o osudu krále, hned od začátku Marat navrhoval rychlé potrestání bez soudu, nejlépe, aby bylo na krále pohlíženo jako na vlastizrádce a hlasoval pro královu smrt.
Od dubna 1793 stál v čele revolučního tribunálu a spolu s ním připravil 2. června 1793 pád girondistů. 13. července téhož roku byl krátce před polednem zavražděn roajalistkou Marií Annou Charlottou Corday d´Armont, která ho probodla dýkou, když ležel ve vaně a koupelí si léčil svou kožní chorobu.
