Kázání
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Kázání může znamenat
- přednesení projevu s náboženským obsahem během bohoslužby, přičemž jde většinou o integrální součást takové bohoslužby a osoba přednášejícího (většinou identická s autorem obsahu), čas, místo a způsob přednesu jsou do určité míry upraveny liturgickými předpisy
- samotný obsah přednesu, rovněž částečně upravený liturgickými předpisy
- v češtině i některých jiných jazycích (srov. např. anglické „homily“) také obsáhlou domluvu či napomenutí, vnímané adresátem negativně.
Obsah |
[editovat] Kázání v katolické liturgii
Je přednášeno knězem, výjimečně, z pověření kněze, i jáhnem. Je povinné o nedělích a zasvěcených svátcích, v ostatní dny je doporučeno, zejména ve všední dny doby adventní, postní a velikonoční. Obsah se má týkat tématu příslušné mše a jejích čtení či významu daného liturgického dne, ovšem může se odchýlit. Je předneseno po přečtení evangelia, doporučeno je ponechat po kázání chvíli k tichému rozjímání. Před Druhým vatikánským koncilem bylo v našich zemích většinou přednášeno přede mší a to z kazatelny. V současnosti se přednáší většinou od pultu, kde bylo čteno evangelium.
Homiletika je disciplína , která pojednává o tvorbě kázání, přičemž se soustředí na ta, která jsou založena na základě biblických či jiných náboženských textů.
[editovat] Kázání v pravoslavné liturgii
Je předneseno po přečtení evangelia nebo na konci liturgie z prostoru před ikonostasem.
[editovat] Protestantismus
Na zaměření a kvalitu kázání je kladen důraz ještě větší než v katolicismu a pravoslaví, neboť slouží k vysvětlení a rozvedení biblických čtení, na něž je kladen v protestantské bohoslužbě zvláštní důraz. Je přednášeno většinou z vyvýšené kazatelny.
[editovat] Islám
Kázání neboli khutba je chápáno jako nedílná součást pátečních poledních modliteb konaných společenstvím muslimů obvykle v mešitě. Jsou předneseny z vyvýšené kazatelny, ovšem je možné je přednést i z prostoru před věřícími. V islámském světě probíhají debaty o jazyku, v jakém má být khutba přednesena. Část muslimů trvá na výhradním přednesu v arabštině bez ohledu na jazykové schopnosti přítomných věřících, a to s poukazem na to, že khutba musí být chápána především jako část povinné modlitby, která je prováděna výhradně v arabštině (poukazuje se zde na to, že khutba nahrazuje 2 ze 4 povinných sestav polední modlitby a je tudíž nedílnou, rituální součástí takové modlitby). Bývá pak často přednesena khutba historická, tedy kázání některého významného islámského duchovního minulosti. Jiným odůvodněním pro khutbu v arabštině je to, že funkci představených mešit, kteří khutbu většinou přednášejí, zastávají v mnoha západních zemích cizinci, pocházející především z arabských států a neznající místní jazyk. Jiná část muslimů prosazuje kázání v jazyce, kterému rozumí největší část přítomných, a to s poukazem na to, že kázání musí mít i pastorační funkci. Kompromisním stanoviskem je přednes kázání arabsky i v místním jazyce.
