Velikonoce
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Velikonoce, též Pascha (z latinského Pascha < řec. πάσχα pascha) či Pesach (hebrejsky פֶּסַח pesach přejití) jsou nejvýznamnějším křesťanským svátkem, který připadá na březen nebo duben (viz Výpočet data Velikonoc). V křesťanském pojetí jsou Velikonoce oslavou vzkříšení Ježíše Krista z mrtvých (po jeho smrti na kříži). V židovském pojetí jsou Velikonoce památkou vysvobození Izraelitů z egyptského otroctví, z něhož je vyvedl prostřednictvím Mojžíše Hospodin.
O slavení Velikonoc křesťany nemáme zmínek v Novém zákoně, nejstarším svědectvím o Velikonocích je Velikonoční promluva Melitona ze Sard z 2. století. Slavení Velikonoc se tedy v církvi objevilo velmi brzy.
Svátky Ježíšova vzkříšení jsou významově provázány s židovskou oslavou Pesachu a dodnes v sobě nese prvky této židovské oslavy. Ježíšovo projití smrtí a vzkříšení je chápáno jako naplnění starozákonního obrazu přejití Izraelitů Rudým mořem při východu z Egypta.
- Podrobnější informace naleznete v článku Vzkříšení#Vzkříšení Ježíšovonaleznete v článcích [[{{{2}}}]] a [[{{{3}}}]]naleznete v článcích [[{{{4}}}]], [[{{{5}}}]] a [[{{{6}}}]]naleznete v článcích [[{{{7}}}]], [[{{{8}}}]], [[{{{9}}}]] a [[{{{10}}}]].
Velikonoční oslavy se liší podle regionů. Protože se časově zhruba kryjí s pohanskými oslavami příchodu jara, lidové tradice převzaly z předkřesťanských dob mnoho zvyků a obyčejů.
Obsah |
[editovat] Předpokládané datum Ježíšovy smrti a vzkříšení
Přesné datum Ježíšovy smrti nevíme, avšak možností, mezi nimiž lze vybírat, příliš není. Isaac Newton došel svými výpočty roku 1733 k tomu, že k Ježíšově smrti mohlo dojít v pátek 7. dubna 30, 3. dubna 33 nebo 23. dubna 34; poslední z možností sám dával přednost. Gerhard Kroll ve své knize Po stopách Ježíšových soudí, že nejpravděpodobnějším datem je 7. duben 30. Podle C. Humphreyse a W. D. Waddingtona (1990) v podvečer 3. dubna 33 v Jeruzalémě vyšel Měsíc v úplňku zčásti zatmělý; toto zatmění skončilo 51 minut po východu Měsíce. Tento údaj se shoduje s vyprávěním evangelií (Mt 27,34; Mk 15,33; Lk 22,44), takže toto datum (3. dubna 33) je velmi pravděpodobně dnem Kristovy smrti na kříži. Ježíšovo vzkříšení by pak připadalo na 5. dubna 33.
[editovat] Velikonoce v katolické církvi
Velikonoce podle katolické tradice začínají vigilií Neděle Vzkříšení (která završuje velikonoční triduum Zeleného čtvrtku, Velkého pátku a Bílé soboty) a trvají padesát dní až do Letnic, slavnosti Seslání Ducha svatého. První týden Velikonoc se nazývá Velikonoční oktáv. 40. den Velikonoc je slavnost Nanebevstoupení, která připomíná Ježíšův výstup ze země do nebe a jeho oslavení u Otce.
[editovat] Velikonoční symboly
- beránek – Symbol beránka je přítomný již v předkřesťanských tradicích. V židovské tradici symbolizoval Izrael jako Boží stádo, které vede Hospodin. Zároveň Židé na Velikonoce pojídali beránka jako připomínku svého vysvobození z Egypta. V křesťanství je beránek jedním ze symbolů Ježíše Krista, neboť obrazně podle křesťanské víry on je beránek, obětovaný za spásu světa.
- kříž – Kříž je dnes nejdůležitějším z křesťanských symbolů, protože Kristus byl odsouzen k smrti ukřižováním. Tento trest patřil k trestům nejvíce krutým a ponižujícím.
- oheň – Velikonoční bohoslužba začíná zapálením velikonočního ohně, který symbolizuje vítězství Ježíše Krista nad temnotou a smrtí. Od tohoto ohně se pak zapaluje velikonoční svíce.
- svíce – Svíce je v mnoha kulturách chápána jako znamení života. Velikonoční svíce symbolizuje vzkříšeného Krista – tento symbol pochází ze starověkého slavení Veliké noci, při níž se zapaluje svíce (zvaná též paškál) od ohně. Takto zapálená svíce se v průběhu velikonoční bohoslužby noří do křestní vody, je ozdobena znamením kříže a symboly Α a Ω, tj. začátku a konce věků, jímiž je Kristus. Tato svíce se potom zapaluje po celou velikonoční dobu až do letnic a při každém křtu – aby se naznačilo, že křest patří k Velikonocům. Tato svíce se též rozžíhá při křesťanském pohřbu na znamení toho, že zemřelý stejně jako Kristus prošel branou smrti; a církev se za něj modlí, aby vstal k novému životu s Bohem.
- vajíčko – Protože vajíčko obsahuje zárodek života, bylo v mnoha kulturách symbolem plodnosti, života a vzkříšení. V souvislostí s lidovou tradicí vznikl zvyk malovat tato vejce; důvodem pojídání vajec o Velikonocích byla zřejmě i skutečnost, že vejce se nesměla jíst v postní době. V křesťanství se vejce vykládá jako symbol zavřeného hrobu, z něhož vstal Kristus, jako symbol nesmrtelnosti.
- zajíček – Ačkoli mnoho nenáboženských tradic má své kořeny v křesťanské symbolice, některé Velikonoční symboly můžeme vystopovat až z předkřesťanské doby. Například zajíček má zřejmě původ v pohanských rituálech oslavující příchod jara.
- pomlázka – Tento v Česku důvěrně známý symbol Velikonoc má také původ ve starých pohanských zvycích.
[editovat] Nenáboženské velikonoční tradice
Podobně jako mnoho jiných křesťanských svátků, i Velikonoce se přenesly i mimo církev. Už od jejich vzniku jsou časem oslav a veselí. Dnes jsou i komerčně důležité, protože se na ně váže mnoho zvyků, k jejichž uskutečnění je třeba vynaložit nějaké úsilí nebo jen tak zajít na nákup. Prodávají se například Velikonoční pohledy, ozdoby nebo cukroví v podobě Velikonočních vajíček, beránků nebo zajíčků.
V Česku je prastarou tradicí hodování a pomlázka. Na Velikonoční pondělí ráno muži a chlapci chodí po domácnostech svých známých a našupávají ženy a dívky ručně vyrobenou pomlázkou z vrbového proutí. Pomlázka je spletena z osmi, dvanácti nebo až dvaceti čtyř proutků a je obvykle od půl do dvou metrů dlouhá a ozdobená pletenou rukojetí a barevnými stužkami. Podle tradice muži při hodování pronášejí koledy. Jestli dojde dříve na pomlázku nebo koledy záleží na situaci. Ačkoli může být vyšupání bolestivé, není cílem způsobovat příkoří. Spíše je pomlázka symbolem zájmu mužů o ženy. Nenavštívené dívky se mohou dokonce cítit uražené. Vyšupaná žena dává muži barevné vajíčko jako symbol jejích díků a prominutí. Pověst praví, že dívky mají být na Velikonoce vyšupávány, aby zůstaly celý rok zdravé a uchovaly si plodnost. V některých oblastech ženy mohou pomlázku oplatit odpoledne, kdy vylívají na muže a chlapce kbelíky studené vody. Zvyk se napříč Českem mírně mění.
V USA jsou Velikonoční svátky již prakticky nenáboženským svátkem, takže mnoho amerických rodin se účastní jen velikonočního veselí okolo zdobení Velikonočních vajíček v sobotu večer a jejich „lovu“ v neděli ráno. Podle dětských pohádek byla vajíčka během noci přinesena Velikonočním zajíčkem a poschovávaná po domě a zahradě, aby počkala na děti, až se probudí. Důvod, proč by to měl zajíček dělat, se vysvětluje jen zřídka.
V Norsku je, kromě lyžování v horách a malování vajíček, tradicí řešení vražd. Všechny velké televizní stanice vysílají kriminální a detektivní příběhy, jako je například Poirot Agathy Christie. Také noviny otiskují články, ze kterých mohou čtenáři zkusit odvodit, kdo je pachatelem. Samozřejmě také vychází mnoho knih. Dokonce i krabice od mléka bývají potištěny příběhy s vraždami.
[editovat] Slovo „Velikonoce“ v jiných jazycích
Názvy odvozené od germánské bohyně Eostre nebo ze starogermánského názvu měsíce dubna Eostremonat.
- angličtina Easter
- němčina Ostern
Názvy odvozené od hebrejského slova Pesach
- latina Pascha (nebo Festa Paschalia)
- řečtina Πάσχα (Pascha)
- bulharština Пасха (Pascha)
- dánština Påske
- holandština Pasen
- esperanto Pasko
- finština Pääsiäinen
- francouzština Pâques
- indonézština Paskah
- irština Cáisc
- italština Pasqua
- dolnoněmčina Paisken
- norština Påske
- portugalština Páscoa
- rumunština Paşti
- ruština Пасха (Pascha)
- skotská galština Càisg
- španělština Pascua
- švédština Påsk
- arabština عيد الفصح
- welština Pasg
Názvy v dalších jazycích
- bulharština Великден (Velikden) (doslova: Velký Den)
- chorvatština Uskrs (doslova: Vzkříšení)
- polština Wielkanoc (doslova: Velká Noc)
- slovenština Veľká Noc
- srbština Uskrs nebo Vaskrs (doslova: Vzkříšení)
- čínština 復活節 (Fu-huo-jie; doslova Oslava Vzkříšení)
- japonština 復活祭 (Fukkatsu-sai; doslova Oslava Vzkříšení)
[editovat] Související odkazy
[editovat] Reference
- GRYGAR, J. Věda a víra. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2001. 128 s. ISBN 80-7192-535-7.
- KROLL, G. Po stopách Ježíšových. 2. vyd. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2002. 486 s. ISBN 80-7192-711-2.
[editovat] Externí odkazy
