Kurilské ostrovy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Kurilské ostrovy (japonsky: 千島列島 - Čišima rettó nebo クリル列島 - Kuriru rettó; rusky: Курильские острова - Kuriľskije ostrova; v ainštině: Čupka, Kurumise) je vulkanické souostroví 56 ostrovů o celkové rozloze 10355,61 km² (je možné se setkat také s údajem 15600 km²), nalézající se mezi poloostrovem Kamčatka a japonskými ostrovy. Jejich prstenec tvoří východní hranici Ochotského moře a odděluje je tak od Tichého oceánu.
Obsah |
Historie
Ostrovy byly původně osídleny etnikem Ainu, které však v drtivé většině padlo za oběť sporům mezi Ruskem a Japonskem o nadvládu nad ostrovy. První zmínka o ostrovech pochází z roku 1646, kdy o nich pojednává výzkumník Vladimir Atlasov. Největší dobývání z ruské strany probíhalo v průběhu 18. a 19. století. Roku 1875 se Rusko a Japonsko dohodly (Petěrburská dohoda), že Japonci získají souostroví výměnou za postoupení Sachalinu Rusku. Po druhé světové válce ovšem Sovětský svaz opět toto území nárokuje (Dohoda ze San Francisca), ovšem i přes negativní výsledek pro Japonsko toto nadále nárokuje čtyři nejjižnější ostrovy - Kunaširi, Etorofu, Šikotan a Habomai.
V současné době představují ostrovy vojenskostrategickou oblast Ruské federace, mj. díky obrovským podmořským nalezištím ropy a zemního plynu v Ochotském moři, ale také díky bohatému lovišti ryb. Nesoulad názorů z japonské a ruské strany v otázce svrchovanosti zapříčinil mj. také to, že mezi oběma státy neexistuje podepsaná mírová smlouva a jsou tedy de facto, od vyhlášení války Japonsku Sovětským svazem, ve válečném stavu.
Na Kurilách žije celkem přibližně 30 000 obyvatel (údaje se liší vzhledem k silné migraci), převážně slovanského typu (Rusové, Bělorusové, Ukrajinci), zbytky původních etnik (Ainu, Nivch, Oroč) a některé další národnosti ve velmi malém měřítku (Japonci, Korejci, Tataři atd.) Kurilské ostrovy z ruské strany spadají pod Sachalinskou oblast a jejich správním střediskem je Kurilsk.
Přírodní podmínky
Díky obrovské vodní ploše po obou stranách souostroví je toto vystaveno divokým větrům a častým mlhám. Odtud pochází i pojmenování ostrovů, v jazyce Ainu kur, znamená stín nebo mrak, tedy mlžné nebo stinné ostrovy. Ostrovy se nalézají v subarktickém pásmu, léta jsou chladná a zimy velice studené. Protože Kurily představují výčnělky podmořského hřbetu nad hladinou moře, který se nachází na hranici tektonických desek, jedná se o vulkanicky aktivní oblast. Ze sta známých vulkánů je 35 stále aktivních.
Nejvyšším bodem souostroví je sopka Atlasova (Ojakobajama) na ostrově Iturup, která měří 2339 metrů.
Více například zde:
- Greenpeace o Kurilách (anglicky)
Jednotlivé ostrovy
Severní skupina
- Šumšu (Šumušu-tó)
- Alaid (Ojakoba nebo Araido-tó nebo Atorasova-tó; Atlasova)
- Paramušir (Paramuširu-tó nebo Horomuširu-tó)
- Makanru (Makanru-tó)
- Onekotan (On'nekotan-tó)
- Charimukotan (Harumukotan-tó nebo Harimukotan-tó)
- Anciferova (Širinki-tó)
- Ekarma (Ekaruma-tó)
- Šiaškotan (Šasukotan-tó)
- Čirinkotan (Čirinkotan-tó)
- Avos (Abóši-tó nebo Abosu-džima nebo Abosu-iwa)
Centrální skupina
- Matua (Macuwa-tó)
- Rajkoke (Raikoke-tó)
- Rasšua (Rasucua-tó nebo Rašowa-tó nebo Rašuwa-tó)
- Lovušiki (Muširi nebo Muširu recugan)
- Simušir (Šimuširu-tó)
- Ušiširská skupina (Ušiširu-šotó nebo Ušiči-šotó)
- Ušišir (Ušiširu-tó nebo Ušiči-tó)
- Jankiča (Jankiša)
- Ryponkiča (Ruiponkiča-tó)
- Srednego (Suredonebo-guntó)
- Ketoj (Ketoi-tó)
Jižní skupina
- Brutona (Buroton-tó)
- Ostrovy Čornyje Brata (Čirihoj-šotó)
- Čirpoj (Brat Čiripoi; Čirihoj-tó nebo Čerupoj-tó)
- Čirpojev (Čirihoiminami-tó nebo Čirihoi minami-džima)
- Urup (Uruppu-tó)
- Iturup (Etorofu-tó)
- Kunašir (Kunaširi-tó)
- Šikotan (Šikotan-tó)
- Hamobajské ostrovy (Hamobaj-guntó nebo Hamobaj-šotó)
- Poloskogo (Taraku-tó)
- Zeljonyj (Šibocu-tó nebo Šibacu-tó)
- Tanfileva (Suišódžima nebo Suišó-tó)
- Signalnyj (Kaigaradžima)
- Jurij (Juri-tó)
- Anučija (Akijuri-tó)
- Lisji (Kaiba-tó)
- Šiški (Kabutó-džima)
- Stroševoj (Moeširi-tó nebo Moemoširi-tó)
- Demina (Harukari-tó)
Podívejte se také na
Literatura
- Kurilské ostrovy (diplomová práce); autor: Gabriela Slavíčková; Pedagogická fakutla Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích; rok vydání: 2000 (knihovna JCU, signatura: DP08195 - [1])
Externí odkazy
- Kuril Islands @ Oceandots.com (anglicky)
- IKIP - International Kuril Island Project 1997 (anglicky)
- Původ jazyka Ainu, zeměpisné názvy kurislkých Ainu. (anglicky)
- Kurilské vulkány (anglicky)
- Historie Kurilských ostrovů 1800 - 1945 (anglicky)
- Historické okolnosti sporných Kuril (anglicky)
