Loggia dei Lanzi
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Loggia dei Lanzi nebo Loggia dei Signori je proslulá otevřená hala, umístěná na Piazza della Signoria (radničním náměstí) ve Florencii.
[editovat] Stavba
Lodžii nechala postavit v letech 1376 - 1382 florentská signoria (městská rada) pro audience a slavnostní příležitosti. Odsud promlouvali k lidu řečníci. Původně se nazývala Loggia dei Signori (Lodžie pánů - rozuměno městských radních). V 16. století za vlády rodu Medici byla stavba nazvána podle lancknechtů, kteří tu stávali jako velkovévodská stráž.
Lodžie má podobu otevřené haly s křížovou klenbou a sloupy s nápodobou korintských hlavic. Z hlediska architektonického stylu je tedy hybridem několika slohů. Roku 1583 byla na její střeše zřízena visutá zahrada. Dnes tu je kavárna, přístupná pouze pro návštěvníky galerie Uffizi. Později se Loggia dei Lanzi stala vzorem pro výstavbu známé Feldherrnhalle v Mnichově.
[editovat] Výtvarná výzdoba
Časem se Loggia dei Lanzi stala výstavní galerií podobně jako celé radnjiční náměstí. Většina vystavených soch jsou však kopie, jejichž originály byly postupně umístěny do florentských muzeí.
Jednou z nejproslulejších soch, které si zde můžeme prohlédnout, je Perseus s hlavou Medúzy Benvenuta Celliniho, zlatníka, šarlatána a známého rváče, který je považován za jednoho z nejlepších manýristických sochařů. Jde o originál, který pochází z období kolem roku 1550. Perseus je geniální dílo, které do lodžie nechal umístit toskánský velkovévoda Cosimo I. Medici. Perseus, který zvítězil nad ženským netvorem, měl symbolizovat vítězství Medicejských nad florentskou republikou a být protikladem Michelangelova Davida, který naopak zosobnil vítězství slabého lidu nad mocnými Medicejskými, i Donatellovy Judity s hlavou Holofernovou, představující obdobný námět. (Kopie obou soch stojí nedaleko lodžie před florentskou radnicí.)
Další dvě významné plastiky pocházejí ze sochařské dílny italského umělce vlámského původu Jeana Bologna - Giambologny. Jeho manýristické dílo, ovlivněné Michelangelovou tvorbou, je již přezvěstí baroka, jak dokazují také zde umístěná sousoší, plná dramatických gest Únos Sabinek (1583) a Herkules krotící kentaura (1599).
