Michael Nyman
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Tato biografie potřebuje úpravy. Můžete Wikipedii pomoci tím, že ji vhodně vylepšíte. Inspiraci k vylepšení lze hledat v radách na stránce Vzhled a styl, případně na diskusní stránce článku.
Michael Nyman (23. března 1944, Londýn) je anglikcý hudební skladatel. Studoval na Královské hudební akademii a King`s college. Jako studijní obor si vybral hru na klavír, cembalo a dějiny hudby. Jeho učitelem byl muzikolog Thurston Dart, odborník na anglické baroko, jehož vliv na pozdější Nymanovu tvorbu je zcela nezpochybnitelný. Na Dartovu pobídku se Nyman také vydal na cestu do Rumunska, kde studoval místní lidovou hudbu.
Když v polovině šedesátých let studia dokončil, rozhodl se věnovat hudební kritice: psal především pro časopisy The Listener a The Spectator, v nichž se věnoval moderní vážné hudbě a world music. Z jeho textů vešel do hudební historie především ten, v němž vůbec jako první použil slova minimalismus v souvislosti s popisem hudebního stylu (minimalismus je charakteristický jednoduchou melodickou strukturou, dlouhými vydržovanými tóny a stálým opakováním určitého motivu skladby, který se jen nepatrně obměňuje. Mezi známé skladatele tohoto stylu patří kromě Nymana třeba Steve Reich nebo další známý autor filmové hudby Philip Glass). V roce 1974 Nyman vydal dodnes ceněnou knihu Experimentální hudba: Cage a okolí, o vlivu Johna Cage na další skladatele. Tímto počinem pak zároveň uzavřel svou dráhu hudebního kritika a začal znovu skládat.
V roce 1976 dostal od svého přítele, ředitele Londýnského národního divadla nabídku, aby upravil řadu soudobých benátských písní z 18.st. do hry Carla Goldonyho Il Campiello (Náměstíčko). Nyman pro tento účel sestavil tzv. Campiello Band, což byla ve své době snad nejhlučnější akustická kapela na světě.Zároveň si však tehdy poprvé vyzkoušel i netradiční instrumentální barvy a kombinace hudebních nástrojů – vždy tu vedle sebe stály pozouny a soprán saxofony, šalmaje, dudy, bubny nebo třeba banjo. Po skončení této divadelní produkce nechtěl Nyman vzniklý soubor rozpustit, a jelikož každá kapela potřebuje repertoár, rozhodl se, že pro ni začne skládat. Tak ostatně vznikla i dnes již klasická skladba In Re Don Giovanni, jejíž základ tvoří prvních šestnáct taktů z jedné skladby Mozartova Dona Giovanniho – ovšem to vše skoro k nepoznání změněno a podáno ve značně rychlejším tempu. Tato skladba se stala prvním velkým úspěchem Michaela Nymana a zásadně ovlivnila jeho pozdější hudební tvorbu a výrazný styl, který čerpá inspiraci z nápadů dělat zcela novou hudbu z hudby starých mistrů. Nelehkým úkolem pak bylo zachovat si přitom všem tvůrčí osobitost, ale Nyman dokonale zvládnul i tento problém. Cesta ke slávě se otevřela.
Obsah |
[editovat] Greenaway
Skladba In Re Don Giovanni ohromila i anglického režiséra Petera Greenawaye, a ten požádal Nymana o spolupráci na svých nekonvenčních, experimentálních, krátkometrážních a později i celovečerních filmech. Greenawayova barokně bohatá vizualita byla přímo stvořená pro symbiózu s Nymanovou hudbou a tak není divu, že tato spolupráce trvala šestnáct let a dosud (2001) z ní vzešlo jedenáct filmů.
První velký skladatelský úspěch na poli evropské filmové hudby zaznamenal Nyman se snímkem Umělcova smlouva(1982). Pro tento film odehrávající se v 18.století složil hudbu, do níž zakomponoval motivy ze soudobých skladeb Henryho Purcella. V dalším Greenawayově filmu Topení po číslech(1988) se nechává opět inspirovat Mozartem a pak konečně v letech 1985 a 1989 vznikají filmy v nichž už jeho hudba nese jen minimální ( nebo ne tak zřetelné) stopy cizích vlivů – film Zed a dvě nuly a o čtyři roky později natočený snímek Kuchař, zloděj, jeho žena a její milenec. Z tohoto filmu je asi nejznámější skladba Memorial, věnovaná původně památce oběti tragédie na brusselském Heyselově stadionu, kde v roce 1985 zemřelo v bitkách mezi fanoušky 39 lidí. Zatím posledním společným snímkem této dvojce jsou Prosperovy knihy(1971), film inspirovaný Shakespearovou Bouří. To už je ovšem hudba pro posluchače náročnější. Spojenectví s Greenawayem vděčí Nyman za to hlavní: přízeň publika a intelektuální elity, jejíž nadšené ovace ho nakonec dovedly až k Pianu a dalším velkým filmovým projektům.
[editovat] ….a ti ostatní
Celosvětová sláva přišla právě s lyrickým snímkem Piano, v němž Nyman pro změnu napodobil hudbu tentokrát století devatenáctého, kterou promísil se skotskou lidovou hudbou (hlavní hrdinka filmu Ada pocházela ze Skotska) – výsledný tvar byl natolik působivý, že mu otevřel bránu k úspěchu dokořán. Nastal doslova příval nabídek k další filmové hudbě, který neustává dodnes. Tato jeho pozdější tvorba je již méně experimentální, méně rafinovaná a lyričtější. Není již psána v tom rázně tepajícím rytmu, chybí zběsilá jízda prstů po klaviatuře, hluboké hlasy bastrombónů i kvílivě plačící trubky, z nichž šel mráz po zádech. Stále je to však hudba, jejíhož autora bezpečně poznáte již po prvních pár taktech. Výrazný a nezaměnitelný rukopis si Nyman zachoval a komponuje hudbu k dalším filmům hvězdných režisérských jmen – Netvor Volkera Schlöndorffa, Carrington Christophera Hamptona (v České televizi uvedeno pod názvem V žáru lásky), Gattaca Andrewa Niccola, Hranice lásky Neila Jordana, Wonderland a The Claim Michaela Winterbottoma. Společně se zpěvákem skupiny Blur Damonem Albarnem vytvořil podmanivý “kanibalský” soundtrack k filmu Dravci Antonie Birdové. Sám Nyman k těmto svým aktivitám řekl: Jsem šťastný nejen proto, že lidé znají mou filmovou hudbu, ale také proto, že jsem vždy psal hudbu zejména k takovým filmům, které se těší důvěře mezi inteligentními diváky.
[editovat] Death music
Smrt, a vše s ní spjaté, byla pro umělce vždy bohatou a emočně hlubokou inspirací. Magičnost, tajemství, majestát i tragika smrti tak fascinují samozřejmě i Nymana. A režiséři, s nimiž spolupracuje, ho navíc často zásobují materiálem, se kterým se ani jinak člověk vypořádat nemůže. Tzv. death music pak tvoří důležitou kapitolu jeho tvorby. Skladeb snažících se zachytit tragiku, lyrickou polohu či naopak směšnost a absurditu smrti člověka, není v jeho díle málo. V Umělcově smlouvě je ve vodní nádrži nalezena mrtvola pána domu a hned tu máme A Watery death. Zabit je i kreslič – Bravura in the face of grief. V Kuchaři, zloději…další vražda a k ní Miserere. V Topení po číslech Great death game a Drowning by number 2 a 3, v The Claim Death of Elena a Snowy death. A znovu připomeňme už jednou jmenovaný Memorial.
[editovat] ….a to ostatní
Nyman však není jen autorem hudby filmové. Napsal několik oper, hudbu k baletům, skládá smyčcové kvartety, zhudebňuje literární texty atd. Pole jeho tvorby se jedním pohledem prostě přehlédnout nedá. Na seznamu má totiž i hudbu k módní přehlídce Yohji Yamamota, skladby složené na počest otevření nové vlakové rychlodráhy v roce 1996, je dokonce i autorem hudebního doprovodu k počítačové hře Enemy Zero. Zároveň je i interpretem vlastních skladeb a tak jezdí po světě a koncertuje s hudebním tělesem, které se s rostoucím významem svého zakladatele mezitím přejmenovalo z Campiello Band na Michael Nyman Band. Jádro souboru dnes tvoří smyčcový kvartet, saxofony, bastrombón, basová kytara, klarinet a občas i lesní a francouzský roh, trubka, flétna či spinet. Michael Nyman svůj soubor většinou doprovází důraznou a robustní hrou na klavír. Michael Nyman Band nahrál i hudbu na všechny Nymanovy soundtracky. Na těch už je však jeho hudba doupravena na mixážních pultech a zesílena přes reproduktory.
[editovat] Michael Nyman u nás…
To, že zná Nyman velmi dobře české barokní skladatele a jejich tvorbu, není zas až takové překvapení. Ale, že např. složil skladbu s názvem Grand funeral procession of Prague, to už jistě zajímavé je. Od roku 1997 uvádí Národní divadlo v divadle Kolowrat Nymanovu operu Muž, který si spletl svou ženu s kloboukem. Ale to není vše – osobně navštívil Letní filmovou školu v Uherském Hradišti. V roce 1999 a 2005 koncertoval v rámci cyklu Struny podzimu v Praze. V roce 2006 koncertoval v Brně na vernisáži fotografií Miroslava Tichého. Těžištěm jeho pražských vystoupení se stala právě hudba z filmů Petera Greenawaye, které jsou u nás poměrně dost známé(ať už z televize či filmových klubů v kinech). Michael Nyman je tím typem skladatele, kterého posluchači a diváci buď bezmezně milují nebo hluboce nesnášejí. Jeho filmová hudba je pro mnohé příliš osobitá a často až bizarně rafinovaná. Pro ty, co ji obdivují, je však především magicky hypnotická a již není možné se od ní odloučit. Jen trochu vnímavější posluchač v ní totiž najde vše, co mu fantazie dovolí – hluboký cit, napětí, lyriku i vášeň – prostě vše to, co by mělo být v každém opravdu dobrém filmu obsaženo.
[editovat] Výběr z filmografie
The Actors (2003), 24 Hours in the Life of a Woman (2002), Acts Without Words (2000), The Claim (2000), That Sinking Feeling (2000), The End of the Affair (1999), Ravenous (1999), Wonderland (1999), Gattaca (1997), The Ogre (1996), Carrington (1995), The Diary of Anne Frank (1995), Six Days Six Nights (1994), The Piano (1993), The Fall of Icarus (1992), Songbook (1992), The Hairdresser's Husband (1991), Les Enfants Volants (1991), Prospero's Books (1991), Men of Steel (1990), The Cook, the Thief, his Wife & her Lover (1989), Monsieur Hire (1989), Out of the Ruins (1989), Death in the Seine (1988), Drowning by Numbers (1987), Fairly Secret Army (1987), Ballet Méchanique (1986), The Disputation (1986), L'Ange Frénétique (1985), A Zed & Two Noughts (1985), The Cold Room (1984), Frozen Music (1983), Nelly's Version (1983), Brimstone and Treacle (1982), The Draughtsman's Contract (1982), Act of God (1980), The Falls (1980), Vertical Features Remake (1978), 1-100 (1977), A Walk Through H (1977), Keep It Up Downstairs (1976).
