Henry Purcell
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Henry Purcell (10. září 1659, Westminster - 21. listopadu 1695, Westminster) byl nejvýznamnějším anglickým hudebním skladatelem období baroka. Historicky je považován za jednoho z největších skladatelů Albionu. Purcell inkorporoval do své hudby soudobé italské a francouzské stylistické prvky a pomohl tak ke vzniku zvláštního, arteficielního britského stylu hudby (občas pro svoji umělost kritizovaného), jehož rysy lze nalézt i mnohem později v tvorbě moderních anglických skladatelů, především u jejich nejvýraznějšího neoklasicistního reprezentanta Benjamina Brittena.
Obsah |
[editovat] Biografie
Henry Purcell se narodil v hudebnické rodině jako první ze tří dětí. Jeho otec byl zpěvákem královské kaple (Chapel Royal). Zemřel, když bylo synovi 5 let. Od té doby se Henryho opatrovníkem stal jeho strýc, který byl zpěvákem stejně jako jeho otec. Ten ho uvedl do hudebních základů a umožnil mu od časného dětství studium hudby u prominentních osobností tehdejší doby. Henry se nejen brzy stal též choralistou, ale projevoval též velké nadání kompoziční - již v devíti letech složil svou první skladbu, která se však nezachovala. Za první skladatelský počin se proto považuje óda, složená jím ku příležitosti královských narozenin (pravděpodobně v roce 1670 - datum není zcela potvrzeno). Další hudební studium absolvoval na Westminsterské škole v roce 1676. V té době již skládal doprovodnou hudbu k divadelním hrám včetně Shakespearových. Tyto skladby se dochovaly a jsou dodnes provozovány. V roce 1679 začíná skladat též duchovní hudbu, především chorály, hymny, žalmy a kantáty, některé též pro Královskou kapli, což představovalo v té době velmi prestižní záležitost. Jeho skladby byly velmi obtížně proveditelné, překračující často hlasový rozsah zpěváků. Již ve svých dvaadvaceti letech získal Purcell vysoké umělecké i společenské postavení, když byl jmenován varhaníkem ve Westminsterské katedrále. Díky tomu se několik dalších let věnuje výhradně kompozici duchovní hudby a přerušuje svou spolupráci s divadlem. V roce 1682 byl jmenován varhaníkem v Královské kapli a věnoval se proto též i práci na oslavných skladbách k poctě královské rodiny. Těsně před svým jmenováním vstoupil do manželství, které mu dalo 6 dětí, z nichž však tři v raném věku zemřely. V roce 1687 Purcell znovu navazuje kontakty s divadle a výsledkem je série šesti oper, jimiž získal za svého života největší popularitu. Za nejslavnější a umělecky nejvýznamnější dílo se považuje „Te Deum and Jubilate Deo in D major“, vytvořené rok před jeho smrtí. Purcell zemřel 21. listopadu 1695. Příčina jeho smrti v tak mladém věku je nejasná - dodnes se spekuluje o následku těžkého nachlazení, dokonce i o otravě, nejpravděpodobnější se však zdá být tuberkulóza. Skladatel je pohřben ve Westminsterském opatství.
V roce 1836 byl v Londýně založen Purcellův klub, jehož úkolem bylo podporovat provozování autorovy hudby. Jeho činnost trvá dodnes.
[editovat] Díla
Ačkoli zemřel již v šestatřiceti letech, byl Henry Purcell velmi plodným skladatelem - počet jeho děl se blíží pěti stům. Skládal jak hudbu světskou (opery, doprovodnou hudbu k divadelním hrám, instrumentální skladby, skladby ke slavnostním příležitostem a ódy), tak duchovní (především chorály, kantáty, písně a další sborové skladby).
[editovat] Opery
- „Dido and Aeneas“ (1689);
- „The Prophetess“ (1690);
- „King Arthur“ (1691);
- „The Fairy Queen“ (1692);
- „The Indian Queen“ (1695);
- „The Tempest“, též pod jménem „The Enchanted Island“ (1695).
[editovat] Doprovodná hudba k divadelním hrám
Přes 40 děl, ke kterým patří :
- „Theodosius“, též „The Force of Love“ (1680);
- „The Double Marriage“ (asi 1685);
- „A Fool's Preferment“, též „The Three Dukes of Dunstable“ (1688);
- „The Gordian Knot Unty'd“ (1691);
- "The Wives' Eycusc, též „Cuckolds Make Themselves“ (1691);
- „Oedipus“ (asi 1692);
- „Timon of Athens“ (1694);
- „Bonduca“, též „The British Heroine“ (1695);
- „The Rival Sisters“, též „The Violence of Love“ (1695).
Další světská produkce Henryho Purcella obsahuje více než 100 sólových písní, 50 písní pro dva nebo více hlasů. Napsal též mnoho ód a vokálních skladeb ke slavnostním příležitostem.
[editovat] Instrumentální hudba
Purcell skládal též instrumentální hudbu, především suity, triové sonáty, fantazie a předehry. Skladeb tohoto typu je kolem 80.
[editovat] Duchovní hudba - chorály a kantáty
Přes 60 skladeb, z nichž nejznámějšími jsou :
- "I will love thee, O Lord";
- „My beloved spake“ (asi 1678);
- „Who hath believed our report?“ (asi 1680).
- „O God, thou art my God“ (asi 1682);
- „In thee, O Lord, do I put my trust“ (asi 1682);
- „Hear my prayer, O God“ (asi 1683);
- „My heart is inditing“ (1685);
- „Behold, I bring you glad tidings“ (1687);
- „Blessed are they that fear the Lord“ (1688).
- „O sing unto the Lord“ (1688).
[editovat] Ostatní duchovní hudba
Přibližně 40 děl, většinou pro sbory, k nimž patří:
- „Ah! few and full of sorrow“ (ca. 1680);
- „O Lord our governor“ (ca. 1680);
- „Miserere mei“ (1687);
- „With sick and famish'd eyes“ (1688);
- „Great God and just“ (1688);
- „Awake, ye dead“ (1693);
- „Lord, what is man?“ (1693)
- „Te Deum and Jubilate Deo in D major“ (1694) .