Mohorovičićova diskontinuita
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Mohorovičićova diskontinuita nebo Mohorovičićova vrstva nespojitosti (známá také pod zkratkou MOHO) je vrstva, která geologicky definuje přechod zemské kůry a svrchního pláště. Nachází se v rozmezí hloubek 20-90 kilometrů pod kontinenty a 10-20 kilometrů pod oceány. V ČR se pohybuje vrstva mezi 30 - 40 kilometrem pod zemským povrchem. Jedná se o první významnou diskontinuitu v zemských obalech, na kterém dochází ke skokovému zrychlení pohybu seismických vln až přes rychlosti 8 km.s-1. Diskontinuita netvoří jednoduchou sférickou plochu, ale je místy zprohýbaná v závislosti na nadloží. Materiál pod diskontinuitou má větší hustotu než zemská kůra, což zajišťuje nadnášení především kontinentální kůry, která se nezanořuje zpět do pláště.
Z pohledu kyselosti magmat bychom mohli hovořit o přechodu mezi kyselým a bazickým prostředí.
Svůj název nese diskontinuita po chorvatském geofyzikovi Andrém Mohorovičićovi, který ji v roce 1909 během výzkumů zemětřesení na Balkánském poloostrově objevil.
