Národní výbor československý
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Národní výbor československý (NVČ) byl orgán české politiky na konci první světové války. Vznikl v červenci 1918 na základě Národního výboru z roku 1916. Jeho úkolem byla příprava převzetí státní moci a vypracování základních zákonů.
Představitelé NRČ, později pojmenovaní „muži 28. října“, vyhlásili 28. října 1918 v Praze samostaný česko-slovenský stát a vydali „první zákon“. Tentýž den byli do NVČ přibráni 4 slovenští zástupci.
14. listopadu 1918 bylo z NVČ vytvořeno Revoluční národní shromáždění Československé republiky, které předalo výkonnou moc první česko-slovenské vládě Karla Kramáře, jmenované téhož dne. Ta převzala vládu od Masarykovy Prozatímní česko-slovenské vlády, vyhlášené 14. října v Paříži.
[editovat] Složení
Složení NVČ odpovídalo volebním výsledkům do říšské rady v roce 1911.
- Československá sociálně demokratická strana – 10 míst
- Česká strana agrární – 9 míst
- Česká strana státoprávně dělnická 9 míst
- Česká strana národně sociální – 4 místa
- katolické strany – 4 místa
- Národní strana – 1 místo
- Česká strana pokroková – 1 místo
Předsedou NVČ byl Karel Kramář, mistopředsedou Antonín Švehla, jednatelem František Soukup.
