Nejsvětější svátost
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Tento článek potřebuje úpravy. Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte, alespoň náhradou této výzvy za konkrétnější. Jak by měly články vypadat, popisuje stránka Vzhled a styl, konkrétní problémy tohoto mohou být specifikovány na diskusní stránce.
| Článek ze seriálu Eucharistie |
|
|
známá též jako |
|
 |
|
| Souvislosti Ježíš Kristus |
|
|
Teologie |
|
|
Významní teologové |
|
|
Ostatní |
|
Nejsvětější svátost je jen jiným označením pro proměněnou hostii - v užším slova smyslu - v širším významu znamená Eucharistie a tímto nejenom chléb proměněný v Kristovo tělo, ale i víno proměněné v krev Kristovu. Toto označení se vyskytuje pouze v katolických církvích a v církvích pravoslavných, protože je založeno na skutečném zpřítomnění a víře v přítomnost Ježíše Krista v těchto darech země a plodech lidské práce. Toto zpřítomnění umožnil kněz mocí předanou mu svěcením a za přesného dodržení liturgických obřadů (ve mši svaté). Označení nejsvětější vyplývá také z toho, že dle nauky církve jsou právě křesťané tímto tělem a krví posilováni, živeni, nebo-li v nich je neustále posilován duchovní život, který byl započat křtem. Nejsvětější svátost je také uchovávána v kostelích (z praktických důvodů se uchovává pouze Tělo Kristovo) a to ve svatostánku (též tabernákulum, či řídčeji sanktuárium) v liturgických nádobách. Tyto nádoby mají podle tvaru a funkce rozdílné názvy: ciborium - v něm se uchovávají malé hostie, které přijímají věřící účastníci bohoslužby, dále pixida (je buď celokovová, neprůhledná, nebo se skleněným průhledem, pak se jí říká též custodia) - v ní se přechovává tzv. „velká hostie“ umístěna do zvláštního úchytu nazývaného lunula, která se vkládá do monstrance. Také se někdy do svatostánku dává přímo monstrance. V té je vystavována při tzv. (eucharistickém) výstavu, nebo-li věřící jsou vyzváni k adoraci (klanění). Zprvu se totiž eucharistie uchovávala, jen kvůli nemocným křesťanům, aby ti, kteří se nemohli zůčastnit mše svaté, mohli být posilněni Kristovým tělem a to buď k uzdravení nebo k přechodu ze smrti do věčného života (toto poslední svaté přijímání se nazývá viatikum, tzv. pokrm na cestu z latinského via - cesta). Teprve později (za sv. Františka z Assisi) se začíná šířit úcta klanění se Tělu Kristovu a s tím související snaha o čistotu liturgických pláten a vytvoření všech pravidel jak uchovávat tuto svátost. Jedním z těchto pravidel je tzv. věčné světlo svítící poblíž svatostánku, které svým svitem má upozornit - pokloň se před Pánem, jenž se dal uvěznit… Jak šla staletí, úcta v katolické církvi se prohlubovala, bylo složeno mnoho písní k oslavě Nejsvětější svátosti (nejznámější z nich pochází od sv. Tomáše Akvinského: „Adoro Te Devote“ - Klaním se Ti vroucně…), byly zavedeny adorace a procesí a dokonce vznikl svátek Těla a Krve Páně nebo-li lidově Boží tělo. Dnem kdy byla nejsvětější svátost - eucharistie ustanovena je tzv. Zelený čtvrtek a to poslední večeří Ježíše s učedníky. Je to jedno z velkých tajemství křesťanských velikonoc. Proto ostatní křesťané slaví alespoň připomínku na tuto večeři. Je to velice zjednodušené, protože mezi různými křesťanskými sbory a deminacemi existuje různá teologická interpretace co se reálné přítomnosti Boha a člověka týká (někteří v ní věří zcela, jiní jen v průběhu obřadu a pak zaniká, jiní vůbec ne, jiní ji chápou pouze v duchovní rovině).
