Prase divoké
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
 Prase divoké |
||||||||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
 |
||||||||||||||||||
|
|
||||||||||||||||||
 málo dotčený |
||||||||||||||||||
| Vědecká klasifikace | ||||||||||||||||||
|
||||||||||||||||||
|
|
||||||||||||||||||
| Sus scrofa Linné, 1758 |
Prase divoké (Sus scrofa L.) v myslivosti označované jako Černá zvěř, samec - Kanec, samice - Bachyně a mláďata - Selata) je jediný druh prasete žijící divoce na území ČR. Prase divoké je rozšířeno po celé Evropě a Asii a bylo rozšířeno i na další kontinenty, i když rozlišení skutečného prasete divokého a ferálního prasete domácího není vždy jednoznačné.
Prase divoké je hojná, významná lovná zvěř, patří k nejlovenější zvěři vůbec, a jeho domestikovaná forma, prase domácí, se chová pro maso a tuk.
Samec prasete divokého se nazývá kňour nebo kanec a samice bachyně.
[editovat] Pohled na černou zvěř v historii
[editovat] Starověk a středověk
Prase divoké patřilo už od starověku mezi lovnou a škodnou zvěř. V Egyptě se prasata odchytávali, rozdráždili se a pouštěli do arén ke gladiátorům, i ve starověku se ale lovilo, a to pro každoroční ničení dlouho a pracně vypěstovaných plodin; také se tiskly na mince a to nejen v Egyptě, ale také po okolních velkých říší. Ve starověku totiž prase divoké (neboli samec), byl znak odvahy a hlavně síly.
V Indii v té době se divoká prasata lovila vykoupenými slony; úlovek se nahnal do bažiny, kde ho usmrtili množstvím oštěpů, které po něm vrhali. Tak podobně to v každých starověkých říší; rozdíl byl však v tom, že např. v Egyptě nechávali prasata dovážet, ale největší problémy měli ti, kterým prasata každoročně ničili úrodu.
Ve středověku se černá zvěř lovila velice hbitě, a patřilo to ke každodenním koníčkům. Samozřejmě že větší přednost měla vysoká zvěř (jeleni, srnci atd.) a to pro své krásné parohy. I v této době byly prasata hojná a to i přes jejich vysokou úmrtnost.
[editovat] Současnost
Populace černé zvěře v Evropě v posledních letech vzrůstají, jako je tomu i u ostatní spárkaté zvěře. Je sice velmi obtížné odhadnout celosvětový stav, ale je možné odhadnout rozvoj tohoto druhu pomocí statistiky odlovu černé zvěře. Ty se během 20 let zvětšily 6,3krát, což je skutečně výrazný nárůst. Na druhé straně však soustavně roste i účet za škody způsobené černou zvěří na kulturách, přes úsilí lovců a prevenci. To dokládá význam těchto populací pro lovectví. V Evropě jsou nejsilnější populace černé zvěře ve středomořském pásu.
Černá zvěř je v současnosti určitě druh lovné zvěře, který je na Evropském území spravován s nejmenším efektem. Důsledkem tohoto stavu je dramatické omlazování populace (při lovech jsou většinou stříleny dospělé kusy), ale též se zde významně projevují globální změny stavů. Velké hustoty nedospělé a nezkušené zvěře, zbavené veškeré sociální soudržnosti, jsou zdrojem dramatického vzestupu škod způsobených na kulturách a příčinou upadajícího zájmu lovců.
Jediný existující způsob, jak zvrátit tento trend, spočívá v upřednostnění odlovu mladých prasat a v převážném šetření dospělých kňourů a bachyní. Výsledkem by ostatně byl odlov mnohem většího množství kusů, než je tomu v současnosti.
[editovat] Anatomie
[editovat] Lebka
Lebku prasete divokého kromě trojúhelníkového tvaru poznáme podle úplného chrupu s velkým zubním vzorcem. Špičáky jsou prodloužené, především u samců, horní směřují vzhůru a v myslivecké mytologii se označují jako klekáky nebo zbraně. Stoličky mají nízké korunky a výrazné hrboly typické pro všežravce. Lebka je dlouhá 25,5 až 38,5 cm a na konci je protáhlá kost, která je dlouhá asi 6 cm.
[editovat] Čich
Černá zvěř je lovena od té doby, co je člověk člověkem, tedy lovcem, musí bránit svůj život proti všem možným predátorům od nejútlejšího mládí (medvědi a vlci ve východní Evropě, šakalové v severní Africe, vlci, rysi a zdivočelí psi v západní Evropě aj.). Černá zvěř všem těmto útočníkům urputně a odvážně vzdoruje. K boji je vybavena úctyhodnou fyzickou sílou a mimořádně bystrými smysly, z nichž vyniká hlavně čich.
Černá zvěř má velmi jemný a současně i velkokapacitní čich. Umožňuje jí zjistit nepřítele na velkou vzdálenost. Při "špatném" větru je nemožné se k tlupě přiblížit na dohled. Čich černé zvěře je rovněž podivuhodně účinný nástroj pro rozeznání potravy, i když je skryta hluboko v půdě. Vzájemná komunikace černé zvěře spočívá v rozboru různých signálů čichem. Každý jedinec zanechává vlastní pachovou stopu, kterou lze svým způsobem přirovnat k otisku prstů u lidí. Mimořádně citlivý čich umožňuje černé zvěři identifikovat každého jedince tlupy, aniž by byl viděn.
Zrak prasat sice není výborný (jsou krátkozraká), ale mají místo toho vynikající sluch, který perfektně doplňuje jejich obranný systém. Bachyně velice citlivě reaguje na zvuky, na každé nejslabší podezřelé zapraskání, i když my sami ho nezaregistrujeme. Pokud jde o smysly, je třeba též poznamenat, že ryj a horní pysk prasete jsou dobře vyvinuté hmatové orgány.
[editovat] Chrup
Chrup 6měsíčního selete obsahuje 36 zubů, asi 12měsíčního selete 40 zubů. Chrup prasete je plně vybaven zuby teprve ve stáří 3 let. V tomto věku však prase ještě není plně dospělé. Zvláštností chrupu jsou všechny 4 špičáky, neboť nemají ukončený růst. Dolní špičáky, čili tesáky, kly samců se myslivecky nazývají páráky. Rostou vzhůru a stáčejí se vzad, přičemž se třou o horní špičáky, myslivecky klekáky. Jakmile zbraně přesáhnou špice horních špičáků, označuje se dotyčný samec jako plně vyzbrojený. Špičáky samice se nazývají "háky".
Chrup slouží zvěři jako pracovní nástroj i jako zbraň (zvěř se silnými zbraněmi je dobře vyzbrojená). Zvěř může drtit nejtvrdší potravu, zuby jí slouží k přesekávání, roztrhávání a zvedání velké váhy. Zbraně kňourů jsou strašlivé a kňour jich neváhá použít, aby přinutil nepřítele k ústupu, nebo jimi urputně bojuje.
[editovat] Popis
Samec prasete je velice dominantní, takže splést si ho z jiným druhem prasete je skoro nemožné. Divočáci se od domácích prasat poznají podle štíhlejšího těla, víc dozadu posazených očí (při rytí v zemi je nepotřebují, poněvadž se orientují čichem a hmatem), snižování hřbetu od hlavy k ocasu a podle osrstění. Srst je v zimě tmavá až černá a tvořená hustou podsadou a tuhými štětinami, v létě hnědá až rezavá a tvořená převážně jen štětinami. Prase divoké je jinak mohutné zvíře, které už na pohled působí strašlivě. Má tmavě černý čumák, někdy i šedohnědý. Uši má také velice tmavé a u samce dlouhé asi 10,1 až 15 cm. Tělo je dlouhé 120 - 200 cm, ocas 20 - 40 cm, zadní noha 23 - 27 cm, ocas je dlouhý 9 - 11 cm a výška kance je 85 - 115 cm.
[editovat] Váha
Váha samce a samice se celkem hodně liší. Samec může vážit 100 - 300 kg, ale našli se případy, kdy váha přesáhla 370 kg. Váha samice je podstatně nižší: 50 - 150 kg, ale v březosti může přesáhnout 200 kg. Jsou však také případy vyšší váhy.
[editovat] Rozšíření
Prase divoké patří k nejrozšířenějším zvířatům v Evropě. Byl však dovezen i na území dnešní Jižní Ameriky a na malou část Madagaskaru. Nejvíce údajů pochází z Francie, Slovenska a samozřejmě České Republiky, hojně se loví po celé Evropě, ale nejvíce asi znovu ve Francii, Německu, na Ukrajině a u nás. Prase divoké se v posledních letech tak rozmnožilo, že páchá škody hlavně na kukuřičných polích, kde páchá každoročně škodu za desítky tisíc korun. Rozšíření tohoto druhu bylo jeden rok tak aktivní, že myslivecké úřady začaly v roce 2005 vypisovat za kus desítky korun.
Historie divokých prasat v českých zemích je velmi zajímavá. Za Rakouska byla tato zvěř pronásledována kvůli škodám v zemědělství a posléze mimo oborový chov vyhubena. Na území odpovídajícím dnešní České Republice byl poslední jedinec zastřelen v roce 1801 u Hluboké nad Vltavou a po celé 19. a v první polovině 20. století zde prasata nežila. V poválečných letech 1945 - 1952 došlo k šíření prasat z Německa, Polska a zřejmě i Slovenska, hlavně v důsledku poničení obor bojujícími armádami. V současnosti se druh vyskytuje na většině území, chybí v městských aglomeracích a v některých horských smrčinách, v bezlesých nížinách je jeho výskyt nestálý. Na Slovensku původní populace vyhubena nebyla, ale i tam došlo ke zvýšení početnosti po 2. světové válce.
Je uveden v červeném seznamu IUCN jako málo dotčený druh (LC). [1]
[editovat] Biotop
Životním prostředím černé zvěře je převážně les. Miluje tam husté a trnité houštiny a rozlehlé porosty ostružin, kde si klidně hoví v pelechu. Jeho vlastní klidové stanoviště je vždy prostředí dosti suché a kryté před větrem. Černá zvěř se vyskytuje ve velkých lesních masivech s listnatými hustými křovisky, je hojná ve středomořských macchiích, ale i v bažinatých místech s rákosím. V letním období též nachází dobré útočiště v nezměrných obilných lánech.
V tomtéž prostředí, kde se skrývá má i prostřeno. Díky svému opurtunismu Sus scrofa nestrádá. Je schopno se přizpůsobit všem prostředím, najde-li tam někde skryt v houští a je-li tam hojná a jakostní potrava a zvláště není-li příliš vyrušováno. Nepostradatelná je pro něho zvláště v létě voda, jednak jako nápoj, ale také pro regulaci tělesné teploty. Černá zvěř se ráda kaliští v bahně.
[editovat] Výživa
Prase divoké je všežravec, a i když dává přednost potravě rostlinného původu, vůbec nepohrdne masem zvířat, živých či mrtvých. Je velmi obtížné určit jeho typický jídelníček. Oportunismus prasete znamená, že svou stravu přizpůsobuje sezóně a možnostem prostředí. Velmi významnou úlohu mají podzimní lesní plody (kaštany, žaludy a bukvice). Je-li jich hojnost, tvoří až 50% potravy během roku. Tato základní strava je na jaře doplňována velkým
množstvím kořenů, cibulí a hlíz a v létě zelenými částmi rostlin, měkkými stonky a listy.
Obilniny (kukuřice, oves, pšenice, ječmen aj.) jsou ceněny tím více, čím méně je lesních plodů. Černá zvěř též konzumuje vinnou révu (výhonky a hrozny), zralé plody divokých dřevin a ovoce v sadech. Součástí rostlinné stravy jsou rovněž traviny, dřevní vlákna a houby.
Živočišná strava je různorodá, v průměru tvoří 10 až 30% požité potravy. Černá zvěř preferuje malé půdní živočichy (žížaly, larvy aj.), ale též požírá množství drobných savců (myšice lesní, hraboši aj.) a mláďata větších druhů (zajíčci, králíčci aj.), ptačí vejce a mláďata, žáby, hlemýždě a další plže, a dokonce i ryby, jestliže nízký stav vody je umožňuje chytit.
[editovat] Sociální organizace
Prase divoké je druh žijící v tlupách, jeho život je organizován na matriarchálním základu. Tlupa je složena z mnoha individuí různého pohlaví a věku. Vůdčím kusem je víceletá a zkušená bachyně (dominantní bachyně), která řídí a zabezpečuje soudržnost tlupy. Je doprovázena malými pruhovanými selaty z posledních vrhů a ryšavými (již jednobarevnými) selaty, starými 6 - 12 měsíců, ale i staršími "lončáky" do 2 let.
Prasata této poslední kategorie jsou v době, kdy bachyně kojí, dočasně ze tlupy vypuzována. V tlupě jsou často i jiné bachyně ze selaty (někdy dcery vůdčí bachyně), a tak vznikají velká seskupení, čítající mnoho desítek kusů. Samci opouští svou tlupu ve věku kolem 2 let. Pak žijí v malé skupině obvykle na periferie území své tlupy, s nímž se příležitostně občas spojují. Staří samci, nazývaní samotáři, někdy žijí ve společnosti s mladším kusem.
[editovat] Rozmnožování
[editovat] Samičí a samčí říje
Černá zvěř nemá žádnou specifickou roční periodu, kdy probíhá říje, tj. kdy "chruje". Chrutí nastává při kombinaci několika činitelů. Pohlavní aktivita je obecně přerušena během nejteplejších a nejdelších dní v roce (od června, do září). Tato sexuální pauza skončí, jakmile bachyně nashromáždí v organismu dostatečné zásoby živin, tj. na konci periody hojnosti stravy (spadávání lesní plodů). Měsíce příznivé pro rozmnožování jsou tedy listopad, prosinec a leden, s vrcholem v prosinci. Ke kopulaci, pokládání bachyň, však může docházet od září až do května. Mladá samice pohlavně dospívá při dosažení váhy 30 - 35 kg, což za normálních podmínkách nastává asi ve stáří 8 až 9 měsíců. Bachyně má své období říje, chrutí, čili oestrus každý 21. den, ale je receptivní (připravená k oplodnění) vždy jen několik hodin.
Bylo zjištěno, že ve skupině bachyň jako první "chruje" bachyně vůdčí (dominantní) a vyvolává tím pak chrutí dalších bachyň (tzv. synchronizace samičí říje).
Kňour je polygamní. Připojuje se v říji k tlupě a odhání mladé a slabé samce. Jeho útočnost rychle roste a často dochází k soubojům mezi soky (se smrtelnými následky však jen velmi zřídka). Dominantní samec může pokládat všechny bachyně dané skupiny.
[editovat] Porod a první dny mláďat
Březost trvá 114 - 120 dní. Bachyně mají 2 - 8 mláďat (uvádí se však mnohem více např. 13), v závislosti na stáří a váze bachyně. Úroveň plodnosti se zvyšuje z vyšším průměrným věkem bachyň v populaci. Roční přírůstek je průměrně 100%. Bachyně metá mláďata v hnízdě (loži), vystlaném rostlinami a větévkami, které sama předem vybuduje. Selata po pár hodinách začínají chodit a nehnou se od matky. Matka selata kojí asi týden, a později je učí hledat si potravu. Asi po dvou dnech mláďata začnou napodobovat matku (začínají vše očichávat, snaží se "stříhat" oušky jako matka atd.) a po třech dnech už začínají vylézat z hnízda, ale vždy jen pár metrů. Tento den také začíná "výběrové řízení" - pokud se narodilo více než osm selat, nezbudou volné cecíčky a slabé mládě, nebo mláďata zemřou hlady a žízní, je ale možné, že slabé mládě udupají ostatní selata.
[editovat] 6 měsíců - 2 roky
v tomto období opouštějí mláďata matku a přidávají se k "pochodu" vedoucí samice, která je případně doučuje a hlídá je. Je to zřejmě proto, aby se bachyně mohla dále rozmnožovat, a nemusela vychovávat svůj předešlí vrh.
V této době také selata přestávají kojit a začínají si hledat vlastní potravu. Také vedoucí samice je podrobuje složitým „zkouškám přežití“. Selata v tomto věku můžou vážit až 20 kg a měřit 60 cm.
Selata s tímto věkem přestávají být hravá, a pokud se strhne „rvačka“, už jde o vážnější zranění. Ale i přesto, nejsou mláďata dostatečně pohlavně vyspělý, ale už začínají ztrácet pruhy. Ve věku osmi měsíců, selata váží přes 30 kg a už jsou naprosto jednobarevné. Začínají spát odděleně a zakládají si svůj vlastní pelech. Vedoucí samici však opustit ještě nesmí, a tak na ně musí dávat neustále pozor.
Při pocitu ohrožení se všechny samice sběhnou a udělají obranný kruh kolem selat. Samci jdou až poslední a udělají tzv. ochranný obal. Všichni členové tlupy na naježí hřívu v přední části hřbetu a vztyčí ocas. Selata se přikrčí a nehybně čekají, až dá vedoucí samice povel k rozchodu.
Selata jsou z váhou 30 kg schopni rozmnožovat, a proto, už začínají hledat družku. Ve věku jednoho roku jsou selata plně osrstěné hrubými štětinami, a už jde vidět náznak špičáků a klekáků - ale to jen u samců, u samic se to projeví o hodně později. I když se selata zdají dospělá, stále ještě patří pod ochranou ruku vedoucí samice.
Ve věku dvou let už jdou i u samic vidět náznaky zbraní. V tomto věku samci opouštějí tlupu a žijí samotářsky. Do tlupy se vrátí jen v době říje, víc se zdržet jim vedoucí samice nedovolí.
[editovat] Obsazování lokalit
Říkávalo se, že černá zvěř je migrující, stěhovavý druh. Průzkum dokázal, že je to druh pouze potulný a že tato zvláštnost zvláště vzniká tlakem vnějších podmínek, jako je např. nedostatek potravy, vyrušování atd. Je pak schopno překonávat vzdálenosti 20 - 30, ale i 50 km, zejména je-li rušeno lovem v každé etapě.
Je-li prostředí příznivé, výživa postačující a stanoviště klidné, drží se tlupa v areálu o rozloze 2000 až 5000 ha. Staří kňouři jsou mobilnější a žijí na území někdy větším než 10 000 ha. Zabírání prostoru a přesuny mohou však být různé intenzity region od regionu; vše závisí na typu životního prostředí, na kvantitě potravy, sezóně (přesídlování je největší v zimní periodě chrutí), vyrušování vyvolávaném lidskou činností atd.
[editovat] Přirození nepřátelé
Prase divoké v Evropě nemá mnoho přirozených nepřátel (samozřejmě kromě člověka). Nejvíce jich ale má v Asii, kde také není tak hojný. Proč je v Evropě málo šelem, bude způsobeno asi přírodními podmínkami a pytláky, kterých je tu opravdu hojně. Když u nás, před 2. světovou válkou žil hojně rys ostrovid, bylo zde množství kanců znatelně nižší, ale během 2. světové války a krátce po ní, se šelmy z České Republiky, buď vyhnaly, nebo se pozabíjely - od té doby už se k nám žádné velké šelmy nevrátily.
Dnes u nás např. Rys ostrovid žije jen na 6% České Republiky a zájem u jeho ulovení stále přibývá a to i když je přísně chráněný státem. Zkrátka, bez velkých šelem, člověk nemůže stabilizovat množství kanců.
Na Slovensku tuto nouzi nemají až tak velikou. Rys a další šelmy totiž u nich žijí na 60% území. Ale ostatní státy (např. Německo a Francie) mají velice podobný stav šelem na svém území jako Česká Republika. Podobný případ je u vlků, kteří se na našem území vyskytují tak minimálně, že se objevují jen na 2% území. Za to na Slovensku, mají vlků přiměřeně. Vlci ale mají tu výhodu, že loví ve smečkách, takže mají větší šanci nějaké to slabší prase ulovit.
Dalším typickým nepřítelem kance je šakal obecný, těch je však ne většině území Evropy nežije skoro vůbec a vyskytuje se jen na malém území Slovenska a Rakouska - u nás se nevyskytuje vůbec.
Také medvěd hnědý je přirozeným nepřítelem kanců, ale jeho výskyt na území Evropy není zrovna optimální. V Čechách byl totiž medvěd hnědý vyhuben během 19. století, poslední prokázaný úlovek je z roku 1856 na Šumavě a 1887 v Beskydech. K opětovnému proniknutí na Moravu došlo v 70. letech minulého století. V současné době žije medvěd hnědý na tak malém území Evropy, že by pokrylo tak velkou část, jako je čtvrt území Česka.
Dalším a asi posledním nejznámějším přirozeným nepřítelem je výr velký. Tato sova si však troufne jen na malá, čerstvě narozená selata, protože starší mláďata už jsou dosti agresivní. Její výskyt na území dnešní Evropy, není zase tak tragický, jako u ostatních nepřátel kance. Tato sova totiž žije na 70% Evropy a tak její vyhubení je zatím "v oblacích". Výr velký je užitečný tím, že zabíjí selata a ne dospělé kusy, tím alespoň trochu zamezuje rozšíření populace.
[editovat] Zajímavosti
| Zajímavosti | |
|---|---|
| Název | Hodnoty |
| Váha u samců | 100-300 kg |
| Váha u samic | 50-150 kg |
| Délka těla | 120-200 cm |
| Výskyt | Celé území Evropy, jižní Amerika a část Madagaskaru |
| Březost | 114-120 dní |
| Počet selat ve vrhu | 3 až 8 |
| Stav | Běžný |
| Potrava | Všežravec |
| Počet členů ve tlupě | několik desítek |
| Biotop | Především list. lesy a bažiny |
| Chrup | mléčné 36 zubů, pravé 50 zubů |
| Přirození nepřátelé | Medvědi, vlk, šakalové, rysi a selatům výr velký. |
[editovat] Lov
Lov černé zvěře je v celé Evropě rozšířený, ale i bohužel nutný. I přes jeho velké oblíbení, je černá zvěř stále přemnožená a to na celém území dnešní Evropy. Nejaktivnější lov je asi u nás, v Německu, ve Francii a na Slovensku. Přemnožení tohoto druhu většina lovců vysvětluje nedostatkem dravé zvěře, které na území Evropy stále ubývá. Může ale za to, i nedostatek lovců, kterých každým rokem ubývá.
I když se ročně zabije 1000 kusů, na jejich celosvětové početnosti to nijak moc nezmění. Bohužel více než lovců, kteří mají toto množství stabilizovat, přibývá pytláků.
[editovat] Lov černé zvěře v ČR
V Česku je lov černé zvěře stejně tak rozšířený, jako lov po celé Evropě. U nás je lov oblíbený, takže jeho popularita neklesá. Ale stejně jako v Evropě je lov ČR nutný.
Lov je samozřejmě aktivní a tak se za rok zabije přes 1000 kusů černé zvěře, ale stejně jako v Evropě jeho početnosti to moc nepomůže. Také u nás stoupá počet pytláků - samozřejmě více než lovců. Nejaktivnější lov u nás byl asi za Rakouska-Uherska, kdy byla černá zvěř u nás skoro vyhubena.
[editovat] Nejznámější druhy lovu
[editovat] Naháňka
- Podrobnější informace naleznete v článku Naháňkanaleznete v článcích [[{{{2}}}]] a [[{{{3}}}]]naleznete v článcích [[{{{4}}}]], [[{{{5}}}]] a [[{{{6}}}]]naleznete v článcích [[{{{7}}}]], [[{{{8}}}]], [[{{{9}}}]] a [[{{{10}}}]].
[editovat] Lov s nízkými psy
Při hlučných kolektivních naháňkách používají nadháněči malé vytrvalé psy, aby zvěř zvedli a hnali k řadě střelců. Výbornými plemeny pro tento druh lovu jsou foxteriéři, jagdteriéři a jezevčíci. Jsou to odvážní, bojovní hlásiči a dokáží vyhnat velký kus i u nejhustších křovisek. Dovedou vehnat na lovecký stezník celou tlupu černé zvěře. Neváhají se vrhnout na zraněnou zvěř a tahem za slechy (uši) strhnout k zemi.
V lesích na rovinách někteří lovci při naháňkách vypouští artéské bassety (z Normadie) nebo bessethoudy. Tito malí psi vytváří semknutou smečku a báječně hlásí. Uvážlivě vedou lovnou zvěř ke střelcům, nachází přímo potěšení v neuspěchanosti. Též umožňují - a to je velmi důležité - rozvážnější míření, protože zvěř neprchá před řadou střelců v plné rychlosti. To například dovoluje šetřit vodící bachyni.
[editovat] Lov s honícími psy
Tato metoda, kdy se k lovu používají psi, je tradiční ve středomořských a horských regionech, je to praktika, která vychází ze starých zvyklostí při lovech na zajíce, která je přizpůsobena lovu černé zvěře. Je možno ji používat v rozlehlých otevřených terénech, které jsou všeobecně spravovány kolektivy lovců. V honitbách příliš urbanizovaných nebo překřížených četnými infrastrukturami (dálnice, silnice, železnice aj.) je možno jen obtížně aplikovat tento způsob lovu.
Lovecký den začíná obeznámení čerstvých stop zvěře a jejích nočních okružních cest. Lovci při zjišťování ochozů černé zvěře s sebou mají psa, nebo jsou i bez něho. Snaží se zjišťovat známky výskytu zvěře v sektoru a objevují tu a tam stopy, rytiny a buchtování, na loukách i na cestách. Poté se všichni účastníci znovu sejdou k výslednému zjištění a zprávě, ve kterém sektoru se lov provede a která zvěř bude cílem lovu. Psi se zvláště vypouští jen na zcela určitý kus nebo na malou tlupu zvěře.
Smečka se skládá z tuctu psů specializovaně vycvičených na lov černé zvěře, kteří mají „stejně vysoké nohy“, tj. stejnou rychlost a vytrvalost při této práci. Je to velmi důležitá záruka úspěchu. Poté, co jsou psi vypuštěni na stopu, snaží se lovci smečku následovat, povzbuzují ji hlasem a vybízí nejmladší psy k lepší práci.
Jakmile je černá zvěř zvednuta, přechází sem a tam ve svém stanovišti. Někdy, ale některé kusy mizí pryč, hned po prvních vyštěknutích psů. Lovci, kteří jsou rozmístěni ve čtyřech rozích leče, jsou o všem informováni svérázným "koncertem" smečky, v tichosti se připravují ke střelbě a svírají pevněji zbraň. Poté, co prase bylo zvednuto, vrhá se totiž přímo vpřed bez ohledu na překážky. Jeho cílem je rychle se vzdálit od psů, získat náskok. Již za chvíli zpomalí a seřizuje své tempo podle rychlosti psů. Někdy se zastaví, když má přeběhnout cestu nebo otevřený prostor, čenichá, naslouchá a pak se znovu pustí do běhu, obyčejně z ohledem na "dobrý vítr", do známého směru.
Přebíhání zvěře v leči může trvat dlouhé hodiny, zvláště v případě mladých kňourů, kteří jsou určitě nejrychlejší a nejenergičtější. Zvěř prchá před zkušenou a vytrvalou smečkou a její běh končí, až když se dostane před stanoviště střelce. V principu je při této metodě míření méně obtížné, než při naháňkách k řadě střelců, k níž se černá zvěř řítí plnou rychlostí. Avšak v křovinatých úsecích, kde zvěř skáče přes příkop, nebo přes cestu, v oblastech macchiových a ve středozemských lesostepích má lovec málo času na míření. Střílí se většinou na krátkou vzdálenost. Den vždy končí rozdělováním zvěře lovcům. To je také příležitost k přátelskému hovoru i dobrému humoru, což rovněž patří ke kolektivnímu lovu.
[editovat] Další druhy prasat
- prase domácí (Sus scrofa f. domestica)
- štetkoun africký (Potamochoerus porcus)
- prase bradavičnaté (Phacochoerus aethiopicu)
- prase vousaté (Sus barbatus)
- prase pralesní (Hylochoerus meinertzhageni)
- babirusa (Babirousa babyrussa)
[editovat] Podívejte se také na
[editovat] Literatura
- Andrej Soukup a Jiřina Soukupová - Atlas savců České Republiky a Slovenska
- Leoš Macek - Největší savci České Republiky
- Kateřina Rutynová a Miroslav Zahradní - Myslivost - Prase divoké
[editovat] Reference
- ↑ Pigs & Peccaries Specialist Group 1996. Sus scrofa. In: IUCN 2006. 2006 IUCN Red List of Threatened Species. <www.iucnredlist.org>. Downloaded on 05 March 2007. citováno 5. března 2007.
[editovat] Externí odkazy
- http://www.firepig.com|Firepig (anglicky)
- http://news.bbc.co.uk/1/hi/england/devon/4555208.stm| (anglicky)
- http://www.wildlife.tv/en|Vysílání o kancích (anglicky)
- http://www.naturephoto-cz.com/wild-boar:sus-scrofa-photo-847.html| (anglicky)
- http://priroda.cz/lexikon.php?detail=394 - 25k| Foto prasete (česky)
