Rudolf Medek
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Rudolf Medek (8. ledna 1890, Hradec Králové – 22. srpna 1940, Praha) byl český spisovatel a voják.
Původně byl učitel, ale v první světové válce vstoupil do legií v Rusku, zde se mj. účastnil i Bitvy u Zborova. Po návratu do Českoslovenka se stal plukovníkem, v roce 1929 byl povýšen na brigádního generála.
Roku 1919 mu britský král udělil vyznamenání D. S. O. (Distinguished Service Order), ve Francii získal řád Čestné legie, tato vyznamenání po mnichovské dohodě vrátil.
V letech 1920–1929 byl ředitelem Památníku odboje a v letech 1929–1939 Památníku osvobození.
Synové: Mikuláš Medek, Ivan Medek
[editovat] Dílo
Jeho básnická tvorba vycházela z Moderní revue:
Po první světové válce byl velmi ovlivněn legií, o které začal po válce psát, činnost legionářů hodnotil kladně, což po roce 1948 vedlo k jeho zakázání. Jeho tvorba má uměleckou hodnotu, nikoli historickou.
- Lví srdce – 1919, básnická sbírka oslavující legie, nejvýznamnější báseň – Zborov – oslavuje vítězství v bitvě u Zborova.
- Ohnivý drak – 1921, kronika posledních let monarchie, vypuknutí války a první dezerce na frontě.
- Veliké dny – 1923, zobrazuje vznik legií až po bitvu o Zborova
- Ostrov v bouři – 1925, ukazuje zmatky na Ukrajině při říjnové revoluci.
- Mohutný sen – 1926, líčí účinkování legií na severu (Zborova) a jejich probíjení na východ (Vladivostok).
- Anabase – 1927, poslední měsíce na dálném východě
- Plukovník Švec – 1928, divadelní hra o veliteli, který se zastřelí, aby zastavil rozpad morálky.
- Legenda o Barabášovi – 1932, román, který je obdobou Dona Quijota. Hlavní postavou je zde kapitán Barabáš a jeho sluha, román někdy bývá chápán jako polemika s Haškovým Švejkem.
