Vladivostok
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Vladivostok (rusky Владивосто́к, čínsky (pynjin) Hǎishēnwǎi) je město v Rusku, na Dálném východě, na pobřeží Tichého oceánu, nedaleko hranic s KLDR. Je centrem Přímořského kraje. Název v překladu znamená „Vláda východu“.
Obsah |
[editovat] Historie
[editovat] Vliv Číny a postupně rostoucí ruský vliv
Oblast dnešního Vladivostoku byla osídlená již dávno v minulosti, ještě v dobách před příchodem Číny a Ruska. Poprvé se oblast dnešního Vladivostoku objevuje na čínských mapách, jako Yongmingcheng za vlády dynastie Juan na konci 13. století. Dohodou z Aigunu, v roce 1858 a z Pekingu z roku 1860 připadla nakonec celá oblast Ruskému impériu. První evropané zde přistáli v roce 1855, a poloostrov na němž město dnes stojí pojmenovali Золото́й Рог (Zlatý roh). Jeho tvar je totiž velmi podobný tomu v Istanbulu.
[editovat] Ruská vláda a vznik moderního města
20. června (2. července západního kalendáře) roku 1860 ruská loď Mančur pod vedením kapitána Alexeje K. Šefnera přistála u poloostrova a začala na rozkaz N.V. Komarova stavět základy budoucího města. Už roku 1864 sem bylo přesunuto vedení Ruských jižních přístavů. O rok později zde vznikla loděnice a začali se sem stěhovat první přistěhovalci. Roku 1871 sem byly přemístěny vojenské instalace - základna Sibiřské flotily, vojenský přístav a úřady vojenské správy. Roku 1878 byla však většina obyvatel neruští přistěhovalci ze zemí jako je Čína, Korea a Japonsko. Avšak v roce 1880 pak bylo zahájeno pravidelné spojení mezi Oděsou, Petrohradem a Vladivostokem. Ještě téhož roku byl Vladivostok se sedmi tisíci obyvateli prohlášen městem; zároveň se stal i hlavním městem Přímořského kraje. Začaly se zde zakládat i první hotely. Během dalších deseti let se sem začali stěhovat rolníci i další osadníci; začaly vycházet noviny a vzniklo i první divadlo. Postupně se začaly zavádět linky lodní dopravy i do jiných měst, jako je Kobe, Nagasaki a Šanghaj. Na začátku 90. let 19. století se právě zde začalo se stavbou transsibiřské magistrály, vedoucí na západ k evropskému Rusku. Právě její otevření zkrátilo cestovní dobu sem z několika měsíců na několik týdnů. V prvních letech 20. století se zde otevírala další nová divadla a vznikaly nové obchodní příležitosti, obchodovalo se jak s ruskými městy (Chabarovsk), tak i s japonskými nebo čínskými. Zavedena zde byla i tramvajová doprava.
[editovat] Vladivostok za občanské války a Sovětského Svazu
V roce 1918 byl obsazen vojsky Dohody a Japonci, do roku 1922 se sem navíc stahovali bílí a jejich přívrženci ze západu zmítaného válkou, což způsobilo prudký nárůst obyvatel - z 97 000 na 410 000. Po ustanovení sovětské moci tito lidé nakonec uprchli do USA. Mezi nimi byly i jednotky Československých legií. Počet obyvatel se poté opět snížil, tentokrát na 105 000. V 30. letech, teď už v Sovětském Svazu, začala rekonstrukce vojenského přístavu ve městě; následně potom se město stalo centrem Tichomořské námořní flotily. Během represí ve 30. letech zde vznikl tábor, internující vzbouřence a později za války japonské zajatce.
[editovat] Vladivostok po druhé světové válce
Jako první státník Sovětského Svazu navštívil město Nikita Chruščov, sám ho srovnával se San Franciscem. Až do roku 1992 bylo ale uzavřeno cizincům z důvodů vojenského utajení. V 80. letech se stalo centrem rybolovu, v rámci SSSR měla celá oblast vynikající výsledky. Dnes už funguje Vladivostok opět jako normální město, vysílají tu i televize - rusky i japonsky a jsou zde konzuláty cizích zemí.
[editovat] Ekonomika a komunikace
Město je stále velkým výrobcem vojenského vybavení, lodí a centrem rybolovu. Přesto však na obyvatele stále doléhá pád SSSR - snížila se životní úroveň, pořád je tu velké znečištění, vzrostla kriminalita, ale také se objevily soukromé podniky. Ve městě vychází asi 40 deníků, z nichž největší náklad mají Primorskij Kraj (noviny).
