Sociální stát
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jako sociální stát je označován stát, který usiluje o zajištění „welfare“ (blahobytu, přesněji podmínek slušného žití) pro své občany. Vymezení pojmu je však velmi obtížné a nepanuje o něm shoda, což je způsobeno rozmanitostí podob sociálního státu.
Originální anglický termín welfare state byl poprvé použit k popisu situace ve Velké Británii za druhé světové války. V současnosti se termínu užívá k označení sociálního rozměru u vyspělých demokratických zemí.
Obsah |
[editovat] Česká terminologie
O vhodném českém termínu nepanuje shoda. Sousloví sociální stát má pro některé pejorativní zabarvení, užívají se tedy i alternativní označení, jako např. stát všeobecného blahobytu, stát vřejných sociáních služeb, asistenční stát. Žádný z nich se ale všeobecně neujal. Velmi často je i v českých textech užíváno anglického termínu welfare state.
[editovat] Definice sociálního státu
- Briggs: „Sociální stát je stát, ve kterém je demokraticky organizovaná moc (prostřednictvím sociálního zákonodárství a činnosti státních orgánů a institucí) užita k:
- zajištění základního příjmu pro každého jedince a jeho rodinu;
- zmírnění nebo překonání sociálních rizik v důsledku možných sociálních událostí s cílem zajistit přiměřenou sociální úroveň, bezpečí a suverenitu jedince;
- poskytování veřejných sociálních služeb (zejména v oblasti školství a zdravotnictví) odpovídající úrovně pro všechny jedince bez ohledu na jejich sociální status.“
- Theones: „Sociální stát je typem společnosti, v níž vláda přebírá zodpovědnost za politickou, ekonomickou a sociální prosperitu svých občanů.“
- Martin Potůček: „Sociální stát je stát, v němž se v zákonech, ve vědomí a postojích lidí, v aktivitách institucí a v praktické politice prosazuje myšlenka, že sociální podmínky, v nichž lidé žijí, nejsou jen věcí jedinců či rodin, nýbrž i věcí veřejnou.“
- Liberální definice: „Sociální stát změkčuje rizika moderního života, realizuje opatření k zajištění bezpečnosti všech občanů, zvyšuje rovnost příležitostí, a tím tlumí třídní konflikt a podporuje sociální spravedlnost“
- Peacock: „Skutečným účelem welfare state je naučit lidi, jak si počínat bez něho.“
[editovat] Teorie vzniku sociálního státu
Funkcionalistické teorie (Wilensky, Wealth, Needs) spojují koncept sociálního státu se vznikem národních států a obecnými modernizačními procesy (industralizace, urbanizace, sekularizace), které změnily strukturu společnosti a vytvořily nové potřeby.
Dle švédského sociologa Waltra Korpiho je vznik a vývoj sociálního státu mnohem více určován politickými událostmi. Pro rozvoj sociálního státu je zásadní mobilizace levicových politických stran a odborů. Na jejím úspěchu, nikoli na stupni industrializace, závisí rozsah sociálního státu.
Vladimír Rys dělí faktory ovlivňující vznik sociálního státu na:
- vnitřní: demografické fakory, ekonomické faktory, sociální struktura, politický vliv nátlakových skupin, vývoj institucí
- vnější: kulturní difúze, rozvoj techniky, mezinárodní standardizace a technická pomoc, mezinárodní spolupráce
[editovat] Typologie sociálních států
[editovat] Titmussova typologie
- Residuální sociální stát
- Pracovně-výkonový sociální stát
- Institucionální sociální stát
[editovat] Esping-Andersenova typologie
Dánský teoretik sociálního státu, Gøsta Esping-Andersen, v roce 1990 ve své knize The Three Worlds of Welfare Capitalism poukázal na rozdílnost reálných sociálních států a na základě způsobu stratifikace a míry dekomodifikace a vztahů mezi státem, trhem a rodinou vytvořil tři ideální typy sociálního státu.
-
Typ Liberální Konzervativní Sociálně-demokratický Alternativní název anglosaský korporativistický skandinávský Převládající způsob solidarity individuální etatistický univerzální Míra dekomodifikace malá velká největší Role státu malá střední (subsidiarita) velká Role trhu velká malá malá Role rodiny malá velká malá Kritérium k obdržení dávek potřeba status občanství Příklad USA Německo Švédsko
[editovat] Kritika konceptu sociálního státu
Koncept sociálního státu byl a je kritizován od počátku svého vzniku, a to jak zprava, tak zleva. Kritika zprava přichází z řad liberálních (Friedrich Hayek, Milton Friedman, Robert Nozick) a konzervativních myslitelů, kteří vyčítají sociálnímu státu omezování svobody jednotlivce a volného trhu. Naopak marxistická kritika zleva považuje sociální stát jen za nástroj vládnoucí třídy k umlčení třídy pracující, který podporuje stávající sociální uspořádání.
Od 60. let se hovoří o krizích sociálního státu, které souvisejí s obecnějším politickým, ekonomickým a demografickým vývojem společností.
Obecně lze rozlišovat tyto typy krizí sociálního státu:
- krize nákladů
- - sociální stát je příliš drahý
- krize efektivity
- - aparát sociálního státu je těžkopádný, pracuje neefektivně a netransparentně
- krize legitimity
- -sociální stát je nespravedlivý, zvýhodňuje určité vrstvy společnosti
I zastánci sociálního státu se shodují na tom, že sociální stát je třeba transformovat, aby odpovídal současnému uspořádání společnosti a chránil před novými riziky.
[editovat] Reference
Esping-Andersen, Gøsta. 1990. The Three Worlds of Welfare Capitalism. New Jersey: Princeton University Press.
Potůček, Martin. 1995. Sociální politika. Praha: Sociologické nakladatelství.
