Těšín

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Těšín (polsky Cieszyn [čěšyn], německy Teschen) je historické město, metropole Těšínského Slezska. Po první světové válce bylo spolu s celým Těšínskem rozděleno mezi nově vzniklé státy Československo a Polsko, které si na ně oba dělaly nárok. Československá část byla pojmenována Český Těšín (i když se zvažovalo i jméno Československý Těšín), kdežto polská historická část si ponechala původní jméno v polském znění Cieszyn.

Obsah 1 Historie 1.1 Založení města 1.2 Období Piastovců 1.3 Období Habsburků 1.4 Po první světové válce 2 Těšínský mír 3 Panovníci

[editovat] Historie

[editovat] Založení města

Těšín je jedním z nejstarších měst Slezska. Podle legendy jej založili roku 810 bratři Bolek, Lešek a Těšek, synové knížete Leška, na místě svého šťastného setkání u pramene, později nazvaného studna Tří bratří. Ve skutečnosti však základem města bylo hradiště na Zámeckém vrchu, kde lze nalézt počátky osídlení v 6.–5. století př. n. l. a slovanské hradiště Podobora v dnešní Chotěbuzi, zvané také Starý Těšín. Po zničení Starého Těšína velkomoravskými vojsky na konci 9. století vybudovali Slované obranné hradiště na Zámeckém vrchu. Jeho význam postupem času rostl a spolu se Starým Těšínem se stalo administrativním, náboženským a hospodářským centrem velké části Slezska. V 11. století zde byla vybudována románská rotunda, která se dochovala dodnes a je jednou z nejvýznamnějších architektonických památek Slezska i celého Polska (její vyobrazení se nalézá na reversu současné bankovky v nominální hodnotě 20 zlotých). Ve stejné době se začalo rozvíjet podhradí Zámeckého vrchu. Tento rozvoj způsobil, že na přelomu 11. a 12. století Starý Těšín postupně zanikl.

Název Těšín (v podobě Tessin) se poprvé nalézá v bule papeže Hadriána z roku 1155, i když dle nejnovějších výzkumů by se mohl nacházet již v dokumentech spojených se vznikem vratislavského biskupství v roce 1000. V průběhu 12. století byl Těšín jedním z nejdůležitějších měst Opolsko-ratibořského knížectví. V roce 1220 byla městu udělena městská práva lvoveckého typu.

[editovat] Období Piastovců

Po rozdělení Opolsko-ratibořského knížectví v roce 1282 a následném rozdělení Ratibořského knížectví v roce 1290 se Těšín stal hlavním městem Těšínsko-osvětimského knížectví, jehož prvním knížetem se stal Měšek, zakladatel rodové linie těšínských Piastovců. Jako hlavní město Těšín dále získával na významu a rozvíjel se. Největší rozvoj město zaznamenalo v období vlády knížete Přemysla I., který v roce 1374 udělil Těšínu nová městská práva vratislavského typu a na místě dřevěného kostela nechal vystavět zděný kostel. V té době byla také zřízena funkce starosty města (první známý starosta byl Mikołaj Giseler) a založena městská rada; radnice byla postavena na vytvořeném náměstí, dnešní Stary Targ. Pravděpodobně již v tomto období fungovala městská nemocnice. Tehdejší Těšín byl jedním z nejvýznamnějších a největších měst Slezska.

Další prudký rozvoj město prožilo za vlády knížete Kazimíra II., který v roce 1496 přenesl náměstí na současné místo, obehnal město hradbami a založil zde zemský soud. Také v 16. století se město rozvíjelo ve všech ohledech. V 17. století byla značná část města zničena během třicetileté války. Důsledkem války byl ekonomický a demografický úpadek celého Těšínského knížectví i samotného Těšína. Po vymření dynastie těšínských Piastovců v roce 1653 Těšínské knížectví přešlo jako odumřelé léno (odúmrť) na české krále a připadlo Habsburkům, což vedlo k hospodářské a politické stagnaci až do konce 17. století.

[editovat] Období Habsburků

Ukončení období protireformace umožnilo vybudovat v Těšíně v letech 1709–1750 velký kostel evangelické církve augšpurského vyznání, který je dnes největší luteránskou svatyní v Polsku. Pozice města se upevnila po slezských válkách v polovině 18. století, na konci kterých zůstal Těšín jako jedno z mála slezských měst součástí Rakouska. V roce 1769 zde byl podepsán mír mezi Rakouskem a Pruskem ukončující válku o bavorské dědictví. V letech 1768–1771 se stal Těšín hlavním centrem Barské konfederace. Rozvoj města v tomto období poznamenala série pohrom, kromě jiného také zemětřesení. Nejvážnější však byl požár v roce 1789, který poničil téměř celé město. Přes 11 let se Těšín zvedal z popela a většina budov postavených v této době se dochovala dodnes.

Přelom 18. a 19. století se nesl ve znamení kulturního rozvoje Těšína. V roce 1802 zde jezuitský kněz Leopold Szersznik založil muzeum (dnes Muzeum Śląska Cieszyńskiego), v současnosti považované za nejstarší veřejné muzeum v polských zemích. V roce 1805 vzhledem k ohrožení Vídně napoleonskými vojsky byl do Těšína přenesen císařský dvůr a vláda rakouské monarchie. Tímto způsobem se Těšín stal na určitý čas hlavním městem mocnářství, nicméně to městu nepřineslo žádné výhody. V roce 1839 byl zbořen Piastovský zámek a na Zámeckém vrchu byl na příkaz knížete Karla Habsburského vybudován klasicistní palác s rozlehlým parkem (v této podobě se Zámecký vrch dochoval dodnes). V roce 1836 znovu požár zničil střed města, včetně budovy radnice, která byla znovu vybudována v roce 1846 a dochovala se do současnosti. V roce 1846 byl rovněž založen dodnes fungující knížecí pivovar na úpatí Zámeckého vrchu. Během revoluce v roce 1848 se město stalo důležitým centrem polské inteligence. V roce 1848 zde začaly vycházet první polské noviny.

V roce 1869 byla do Těšína dovedena železnice a v okolí nádraží vybudovaného na západním břehu Olše (tedy v dnešní české části) začala vznikat průmyslová čtvrť. Rozvoj průmyslu ve městě však neprobíhal tak rychle jako v nedalekém Bílsku, což vedlo k postupnému poklesu hospodářského významy Těšína v regionu. Nadále však zůstával důležitým administrativním a kulturním centrem.

V roce 1911 byla ve městě zavedena tramvajová linka spojující nádraží s centrem města. Během 1. světové války se zde zdržovalo početné rakouské vojsko, po určitou dobu byl Těšín dokonce sídlem generálního štábu armády. Z Těšína také pocházelo mnoho polských legionářů.

[editovat] Po první světové válce

Po úpadku císařství a ukončení 1. světové války se Těšín, jakož i celé Těšínské Slezsko, stalo předmětem Československo-polských hraničních sporů. Tyto dokonce v lednu 1919 vyústily v ozbrojený konflikt. Národní rada Těšínského knížectví, která vznikla již v říjnu 1918, se snažila o připojení regionu k Polsku, avšak spor byl vyřešen až rozhodnutím na pařížské Radě vyslanců 28. července 1920, kdy bylo rozhodnuto o rozdělení Těšínska. Město Těšín bylo rozděleno podle řeky Olše. Historická část města připadla Polsku (→ Cieszyn) a průmyslová část s vlakovým nádražím se stala součástí Československa (→ Český Těšín). Vzhledem k tomu, že rozdělení nebralo v potaz etnické poměry, zůstal v české části města velký počet polského obyvatelstva.

Později, v letech 1938–1945 byly Cieszyn a Český Těšín opět spojeny v jedno město poté, co v říjnu 1938 polská armáda obsadila Zaolší, následně v září 1939 bylo celé Těšínské Slezsko připojeno k Třetí říši. Po skončení druhé světové války bylo město znovu rozděleno podle řeky Olše.

[editovat] Těšínský mír

Město také na krátkou dobu proslavil po celé Evropě tzv. Těšínský mír, který ukončil válku o bavorské dědictví mezi Marií Terezií a pruským králem Fridrichem. K podepsání míru došlo v zahradách před palácem Larischů v dnešním parku Míru. Mírová smlouva těšínská z zakončila řadu válek vedených od r. 1740 pruským králem Bedřichem II. (Fridrich II), bavorským kurfiřtem Karlem Albertem a saským kurfiřtem a polským králem Augustem II. proti habsburské monarchii vedené arcivévodkyní – pozdější českou a uherskou královnou - Marií Terezií. Do těchto válek zasahovaly vojensky a politicky i jiné evropské státy (Francie, Španělsko, Rusko). Ve všech těchto válkách české země - zvláště pak Slezsko - velmi trpěly, neboť se staly dějištěm bitev a průchozí zemí nepřátelských, vlastních i spojeneckých vojsk. Obyvatelstvo bylo nuceno tyto armády živit, byly na něm vymáhány válečné dávky a pokuty, mladí mužové byli povoláváni k vojsku a rozmáhaly se epidemie a bída. Proto není divu, že veškeré obyvatelstvo postižených území radostně uvítalo uzavření definitivního míru.

Tento mír byl uzavřen v Těšíně 13. května 1779, v den narozenin Marie Terezie, za přítomnosti delegátů sedmi zúčastněných zemí – Rakouska, Pruska, Saska, Bavorska, Francie, Ruska a vévodství Zweibrűcken. Rakousko získalo tímto mírem Innskou čtvrť, ale definitivně ztratilo ve prospěch Prusů Kladsko a většinu území Slezska mimo knížectví těšínské a částí knížectví opavského, krnovského a nisského.

Válkami unavené země se konečně po dlouhých bojích těšily z vytouženého míru. Proto také většina památek na tuto událost neoslavuje vítězství, ale vyjadřuje radost z míru.

Město Těšín oslavilo událost slavnostmi. Lid uvítal vyslance jednotlivých zemí a ti uspořádali na oslavu míru velký ples, na který byli pozváni zástupci stavů, úředníci a měšťané (vlastníci domů). Jak uvádí dr. F. Sláma, tehdy v Těšíně ještě chodily měšťanky oblékány v krojích a poněvadž nechtěly zůstat za pozvanými Opavankami, objednaly si kvůli dobré reprezentaci toalety až z Vídně.

Vedle Těšína se oslavovalo i v ostatních zainteresovaných zemích a není proto divu, že se objevila řada medailí, které byly vhodnou upomínkou. Většina medailí vznikala v Německu v panovnických mincovnách.

Na medailích je za rakouskou stranu titulován císař Josef II – syn a spoluvládce Marie Terezie od r. 1765.

[editovat] Panovníci

Samostatné těšínské knížectví se traduje od jeho vzniku v r. 1290 po smrti Vladislava Opolského z rodu hornoslezských Piastů, rozdělením čtyřem synům na samostatná knížectví: Opolské, Bytomské s Kozelkem, Ratibořické a Těšínské s Osvětimskem. Prvním těšínským knížetem se stal nejstarší Vladislavův syn Měško I.

Piastovský rod:

• 1290 – 1316 Měšek I. (Měško I.)
• 1316 – 1358 Kazimír I.
• 1358 – 1409 Přemysl I.
• 1409 – 1431 Boleslav I.
• 1431 – 1442 Eufemie – Ofka (vdova po Boleslavu I), společně se svými syny – Václav, Vladislav, Boleslav II. a Přemysl II.
• 1442 – 1452 společně Boleslav II. a Přemysl II.
• 1452 – 1477 Přemysl II.
• 1477 – 1528 Kazimír II.
• 1528 – 1579 Václav III. Adam (do r. 1540 pod poručnictvím Jana z Pernštejna). V letech 1563 – 1571 společně se synem Bedřichem (Fridrichem) Kazimírem.
• 1579 – 1617 Adam Václav (do r. 1595 pod poručnictvím své matky Kateřiny Sidonie Forgačové)
• 1617 – 1625 Bedřich Vilém
• 1625 – 1653 Alžběta Lukrécie

Po smrti poslední Piastovny Alžběty Lukrécie v r. 1653 vymřeli těšínští Piastovci jak po meči, tak po přeslici, a knížectví se stalo jako odumřelé léno české koruny majetkem českého krále, jímž tehdy byl císař Ferdinand III. Habsburský (1637 – 1657), který knížectví udělil svému synovi Ferdinandu IV.

Habsburský rod:

• 1653 – 1654 Ferdinand IV.
• 1654 – 1657 Ferdinand III. (český král)
• 1657 – 1705 Leopold I. (český král)
• 1705 – 1711 Josef I. (český král)
• 1711 – 1722 Karel VI. (český král, otec Marie Terezie)

Od r. 1653 drželi Habsburkové resp. rod Habsbursko-Lotrinský Těšínsko v majetku až do r. 1918. Hospodářsky spravovala tyto majetky tzv.komorní statky (lesní komplexy, doly, hutě, velkostatky) Těšínská komora, která byla v r. 1654 vtělena do rámce tzv. královské české komory ve Vratislavi (Wroclaw). Komorní statky v knížectví byly spravovány prostřednictvím regentů (správců). V r. 1722 odloučil těšínské komorní statky od vratislavské královské české komory Karel VI. a udělil je Leopoldu Lotrinskému.

Lotrinský rod:

• 1722 –1731 Leopold Lotrinský
• 1731 – 1765 František Štěpán (manžel Marie Terezie)
• 1765 – 1766 Josef II. (český král)

Těšínské komorní statky koupila Marie Terezie r. 1765 od svého syna Josefa II., který zdědil Těšínsko po smrti svého otce. Marie Terezie r. 1766 darovala Těšínské knížectví jako věno své dceři Marii Kristině, která se provdala za arcivévodu Alberta Saského (nazývaný Saskotěšínský). Albert pozvedl hospodářství a řemeslnictví na Těšínsku. Zavedl nové racionální lesní hospodářství, do Těšína na levém břehu Olzy za mostem (Sachsenberg – Saská kupa) se usazovali řemeslníci ze Saska. Po velkém požáru Těšína v r. 1789 poskytli Albert a Kristina městu pohotově velkou pomoc. R. 1798 umírá Marie Kristina a Albert se ujímá vlády sám až do své smrti r. 1822. Jelikož manželé byli bezdětní, zdědil „komorní statky“ i s knížecím titulem jejich synovec arcivévoda Karel Habsburk.

Saský rod:

• 1766 – 1798 Marie Kristina (dcera Marie Terezie)
• 1798 – 1822 Albert Saský (manžel Marie Kristiny)

Habsbursko-Lotrinský rod:

• 1822 –1847 Karel (arcivévoda)
• 1847 –1896 Albrecht (arcivévoda)
• 1896 – 1918 Bedřich (arcivévoda, polní maršál)

Jak arcivévoda Albrecht, tak Bedřich (Fridrich), prosluli jako velcí germanizátoři Těšínska. Za první světové války (1914 – 1918) byl Bedřich náčelníkem rakouského generálního štábu, který sídlil v Těšíně. Po rozpadu rakousko-uherské monarchie v r. 1918 se vedly spory o těšínské území a jeho přidělení k Polsku nebo k Československu. Definitivní rozhodnutí padlo na konferenci mocností Dohody dne 28. 7. 1920.