Transkripce (DNA)
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Transkripce představuje primární proces proteosyntézy (syntézy bílkovin). Jde o sestavení molekuly mRNA podle záznamu v DNA. Vzniklá mRNA slouží jako „posel“ - informace z jaderné DNA je její pomocí přemístěna do cytoplasmy k ribozómu, na němž jsou podle jejího záznamu sestaveny a spojeny určité aminokyseliny v příslušném pořadí (tzv. primární struktura bílkoviny) - tento proces navazující na transkripci se nazývá translace.
[editovat] Průběh transkripce
Transkripce probíhá v jádře buňky. Nejdříve se rozplete dvoušroubovice DNA, řetězec, který bude sloužit jako matrice pro transkripci se označuje jako templátový nebo negativní, značí se znaménkem - . Skládá se z jednotlivých genů, které jsou přepisovány do mRNA. Každý gen je ohraničen regulačními oblastmi. Na počátku se nachází promotor, což je sekvence nukleotidů, jež není přepisována (transkribována) do mRNA, ale na níž nasedá enzym RNA polymeráza, který začne na již kódující nukleotidy DNA - tzv. transkripční jednotka, připojovat komplementární nukleotidy mRNA (kupříkladu řetězec DNA v podobě A-T-C-G-G se do mRNA přepíše jako U-A-G-C-C). Když se do mRNA přepíše celý gen, zakončený tzv. terminátorem - regulační oblast, jež zajistí odpojení RNA polymerázy a ukončení transkripce, tak se jednořetězcová lineární molekula mRNA odpojí a putuje do cytoplazmy k pokračování procesu proteosyntézy - translace.
Takto probíhá syntéza tzv. jednoduchého genu (viz Gen). Složené geny jsou nejdříve celé při transkripci přepisovány do hnRNA (heterogenní nukleární RNA), poté dojde k posttranskripčním úpravám, konkrétně sestřihu (splicing), při němž jsou z hnRNA vystříhány úseky kódující introny. K tomu dojde ještě v jádře. Tím vznikne funkční mRNA, která poté nastupuje k translaci.