Vladimír Brabec

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Vladimír Brabec (* 15. května 1934, v Praze na Žižkově) je český herec a dabér.

Obsah

1 Život
2 Dílo
3 Externí odkazy

[editovat] Život

K divadlu tíhl už od dětství, zpíval také v dětském sboru. Hned po válce hrál v Pražském divadle pro mládež Míly Mellanové – dnešní Akropolis (1946 – 1948, dětské divadlo), v roce 1953 pak absolvoval DAMU u profesorů Nedbala, Krejči a Lukavského, v ročníku studoval například s Petrem Haničincem, Vlastimilem Haškem, Josefem Zímou a Janou Štěpánkovou.

Brabec má se svou ženou Naďou (vzali se v dubnu 1955) dceru Helenu a syna Pavla, obě děti jdou v otcových šlépějích. V roce 1980 získal Brabec titul zasloužilý umělec a v roce 1998 v Přelouči dostal Cenu Františka Filipovského za celoživotní mistrovství v oblasti dabingu.

[editovat] Dílo

[editovat] Divadlo

Po škole působil v letech 1953 – 1954 v Mostě a od roku 1959 v Národním divadle. Hrál v dramatech, například Romeo a Julie, Zkrocení zlé ženy nebo Cyrano z Bergeracu. Z Národního divadla odešel v květnu 1975, když ho přímo při představení Cyrana postihl infarkt (druhý dostal v září 2002 u Národního muzea). Stal se členem hereckého souboru Filmového studia Barrandov, chyběli mu však diváci, a tak se opět vrátil na prkna Národního divadla, kde setrval až do roku 1994, kdy po neshodách s vedením odešel. Od té doby je na volné noze. Deset let například hostoval v Hudebním divadle Karlín (například muzikály My Fair Lady, Někdo to rád horké, Zvonokosy nebo Anděl s ďáblem v těle). V posledních letech účinkoval v muzikálech pražského divadla Broadway Kleopatra a Tři mušketýři.

[editovat] Film

Ve filmu Brabec debutoval už ve čtrnácti letech a to v Gajerově snímku Křížová trojka (1948). Ještě za studií dostal role mladíků ve filmech Revoluční rok 1848 (1949) a Velké dobrodružství (1952). Později přišlo několik malých rolí výsadkářů a vojáků (Návštěva z oblak, Vina Vladimíra Olmera, Váhavý střelec, Probuzení, Ztracená stopa a Zářijové noci).

Film mu vcelku nedal žádnou roli, která by se vyrovnala jeho divadelním rolím – většinou to byly role neodpovídající jeho nespornému talentu. Větších rolí vlastně bylo jen několik: František Adam z Valdštejna ve filmu Poslední růže od Casanovy (1966), který se dostane do sporu s mazaným hrabětem Casanovou (Felix le Breux). Poté dostal roli osamělého výpravčího Kordy v dětském filmu Kapitán Korda (1970), kancléře císaře Rudolfa II. v historické komedii Svatby pana Voka (1970) a vévody z Orléansu v životopisném filmu Tajemství velkého vypravěče. V komediálním žánru se uplatnil například jako bezcharakterní král v obou dílech pohádky Z pekla štěstí. Ve filmu už dostává jen malé role.

[editovat] Televize

Větší uplatnění Brabcovi přinesla televize, například v televizních inscenacích Námořníci z Kotoru, Vynes na horu svůj hrob nebo Nebezpečný člověk. Zajímavá byla role v inscenaci Jestli jednou odejdu (1985), kde si zahrál stárnoucího manžela, který s dětmi využívá svoji ženu (Iva Janžurová) jako služebnou, ta se nakonec rozhodne odejít. Dobrý výkon také podal v inscenaci Generál Eliáš (1995).

Největší slávu však získal v seriálech. Hned po prvním infarktu dostal titulní i životní roli policisty a komunisty Jana Zemana v dnes už legendárním, avšak kontroverzním seriálu 30 případů majora Zemana (1975 – 1980), což mu přineslo popularitu u mnoha diváků. Nepřehlédnutelnou rolí byl rozvedený otec Richard Jokl v seriálu My všichni školou povinní (1984). K roli majora Zemana by se měl ještě jednou vrátit, a to v připravovaném filmu Major Zeman se vrací!, jehož natáčení však dosud nezačalo. O majoru Zemanovi napsal také knihu Major Zeman – Jak to vidím dnes.

[editovat] Dabing

Samostatnou kapitolu v Brabcově kariéře tvoří dabing. Je dabérem slavných zahraničních herců, například Jacka Lemmona (ho nadaboval v komedii Někdo to rád horké), Harryho Morgana (v seriálu M*A*S*H), Maxe von Sydowa, Seana Conneryho nebo Iana Holma (ve dvou dílech velkofilmu Pán prstenů).