2. československá paradesantní brigáda v SSSR
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
2. československá samostatná paradesantní brigáda vznikla za druhé světové války v Sovětském svazu jako československá bojová jednotka složená zejména ze slovenských vojáků.
Obsah |
[editovat] Vznik jednotky
Koncem 1942 se začala projevovat nespokojenost mezi vojáky samostatného Slovenského státu, jejichž jednotky jako spojenci Německa bojovaly proti Sovětskému svazu. Již v dřívějším období docházelo k ojedinělým přeběhům Slováků do sovětského zajetí, ale situace se začala podstatně měnit díky československé vojenské misi v SSSR, která se o slovenské vojáky zajímala už od roku 1941 a která vyvíjela úsilí o to, aby mohlo dojít k přechodům celých jednotek, z nichž by se mohly doplnit československé vojenské síly na východní frontě. Mezi samotnými Slováky, zejména nižšími důstojníky a vojáky se prohlubovala nespokojenost s dalším vedením války i s genocidou Němců vůči Ukrajincům, které byli svědky v místech svého působení. A tak již od počátku roku 1943 docházelo k přeběhů celých vojenských jednotek do sovětského zajetí nebo k ukrajinským partyzánským oddílům. Od května 1943 působil v brigádě Saburova na Ukrajině oddíl padesáti šesti Slováků pod vedením kpt. Jána Nálepky. V oblasti Melitopole přešlo k Sovětům 2 tisíce mužů z řad 1. slovenské pěší divize a dezerce různých jednotek dále pokračovaly. Slováci byli soustředěni v zajateckém táboře č. 82. v Usmani, kde se prohlásili za Pluk slovenských dobrovolníků. Delegace této jednotky se setkala s prezidentem E. Benešem při jeho návštěvě SSSR, přičemž mu předala žádost o přijetí do čs. zahraniční armády. Za této situace bylo československou vojenskou misí rozhodnuto, že z tohoto pluku bude utvořena 2. československá paradesantní brigáda (pdb), která bude účastnit připravovaného povstání na Slovensku. V polovině ledna 1944 odjeli vojáci do výcvikového střediska v městě Jefremov. Vzhledem k nedostatku důstojníků byli k jednotce povoláváni i Češi, zejména důstojníci z Velké Británie, kteří však museli projít anabází výběru z důvodu politického přesvědčení. Jednotka se tak skládala ze 70% Slováků, 15% Zakarpatských Ukrajinců, 14% Čechů a 1% příslušníků ostatních národností. Vzhledem ke ztrátám, které utrpěla 1. čs. samostatná brigáda bylo uvažováno, že 2. čs. paradesantní brigáda bude rozpuštěna a bude sloužit jako zdroj záloh. Díky náboru Volyňských Čechů z ukrajinské Volyně do čs. armády však k tomuto nedošlo, právě naopak. Jednotky 2. čs. pdb, které byly přesunuty do Proskurova, se rozrostly o příchozí Volyňské Čechy.
[editovat] První zapojení do bojů
2. čs. pdb sice vznikla jako účelová jednotka, ovšem její poslání bylo vážně ohroženo. Vznikaly totiž nejen třenice mezi čs. ministerstvem národní obrany (MNO) v Londýně a představiteli východního komunistického odboje v Moskvě, ale i mezi čs. moskevským odbojem a sovětskými vojenskými orgány. V srpnu 1944 bylo na Slovensku vysazeno několik misí domácího odboje, které měly jednak zabezpečovat organizačně povstání a spojení se SSSR, jednak vytvářet a doplňovat partyzánské skupiny. Když 29. srpna 1944 vypuklo Slovenské národní povstání, československá jednotka byla stále v nečinnosti, nebyla ani uvedena do stavu bojové pohotovosti. Odzbrojením slovenských divizí počátkem září pak sovětská strana zdůvodňovala skutečnost, proč 2 pdb. nebyla odeslána na Slovensko, avšak skutečným důvodem byly patrně zájmy politické. 8. září 1944 byla jednotka přesunuta do prostoru západně od Sanoku, kde působila v rámci bojů v souvislosti s Karpatsko-dukelskou operací. Do 18. září se 1. prapor čs. pdb. probojoval do Pulaw, čímž bylo splněno bojové poslání brigády, která byla stažena z fronty zpět. Počítalo se s jejím využitím v hlavním útoku v rámci Karpatsko-dukelské operace. V polovině září 1944 již bylo evidentní, že tato operace z hlediska časového zcela selhala a že se sovětské a čs. armádě nepodaří spojit s povstaleckou armádou. Přesto velení Rudé armády stále nechtělo zapojit 2. pdb do bojů na Slovensku.
[editovat] Účast ve SNP
Koncem září se neochota vyslat 2. pdb na Slovensko začala pro Sovětský svaz stávat těžko udržitelným a vysvětlitelným politickým problémem. Naléhavé žádosti k odeslání 2. čs. pdb. na Slovensko přicházely nejen z londýnského MNO, ale i z řad exilového vedení KSČ v Moskvě. Sovětské vedení to zdůvodňovalo nepřízní počasí, ovšem jak se později ukázalo, Sověti byli velice dobře informováni o tom, že povětrnostní podmínky v území výsadků jsou příznivé - jednalo se jen o další zdržovací taktiku. A tak se teprve až 25. září 1944 se začaly uskutečňovat první výsadky na povstalecké území Slovenska. Účast 2. čs. pdb. bylo pro slovenské povstalce, kteří byli neustálými boji vyčerpáni, velkou posilou. 2. čs. pdb. spolu s 1. československým stíhacím leteckým plukem přispěli značnou měrou k tomu, že se ještě značnou dobu dařilo držet povstaleckým silám značnou část slovenského území, přičemž došlo k vázání velkého množství německých vojenských jednotek ve vzájemných bojích. Německá přesila však byla velká, takže povstalecké území se neustále zmenšovalo a konce měsíce října se další boj Slováků změnil v partyzánskou válku. Před velením 2 pdb. stálo rozhodnutí, zda podpořit slovenské partyzány, či zda se pokusit probojovat na východ směrem k postupující Rudé armádě. Zvítězila verze velice riskantního a náročného přesunu na východ, což se však neobešlo bez dalších bojů. Tato činnost však nebyla cílenou ofenzívní činností, ale spíše tlakem německých protipartizánských oddílů Waffen SS, které byly na tento způsob boje vycvičeny. Při těchto střetech dokonce ztratila 2. čs. pdb. svoji bojovou zástavu. Jednotlivé skupiny 2 pdb. odcházely přes zejména přes Nízké Tatry směrem na východ, přičemž některé z nich se zapojily do partyzánského odboje. Při přechodech hřebenů hor docházelo ke ztrátám v důsledku mrazů, nepříznivého počasí i naprostého vyčerpání, jednou z obětí byl i známý komunistický politik Ján Šverma. Anabáze 2. čs. pdb. skončila v polovině února 1945, kdy jednotka o síle 96 důstojníků, 36 rotmistrů a 447 příslušníků z řad mužstva, vyšla u Brezna nad Hronom z německého týlu a spojila se se sovětskými rumunskými vojsky.
[editovat] Závěrečná poslání
Koncem února počítalo čs. MNO s tím, že se jednotka po odpočinku a doplnění stavů zformuje a bude využita v další výsadkové operaci na neosvobozeném území Československa. Sovětské vedení však toto řešení nepřijalo a ustavilo ji jako pěší brigádu s tím, že jí z důvodu zachování tradic přiznalo čestný název "2. čs. samostatná paradesantní brigáda." Tato jednotka byla dislokována v Kežmaroku, kde se připravovala na další boje. 7. května 1945 dostala rozkaz k pochodu na Valašské Meziříčí, kam měla dorazit 15. května. U Žiliny ji zastihla zpráva o konci druhé světové války a zároveň obdržela rozkaz, aby zajistila jižní hranice s Maďarskem. Z tohoto důvodu se neúčastnila slavnostní přehlídky 1. čs. armádního sboru v Praze. Dne 15. května 1945 byla výnosem MNO přetvořena na 2. pěší divizi, součást VIII. armádního sboru.
[editovat] Literatura
- Jiří Šolc, Padáky nad Slovenskem, 1997
