Alžběta Habsburská
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Alžběta Habsburská (1436–1505), dcera Albrechta II. Habsburského a Alžběty Lucemburské byla polskou královnou a litevskou velkokněžnou.
Osiřelá princezna Alžběta se provdala roku 1454 za Jagellonce Kazimíra IV., který se po smrti jejího bratra Ladislava Pohrobka (†1457) snažil prosadit Alžbětiny dědické nároky na českou a uherskou korunu. Alžběta porodila svému choti jedenáct dětí, z toho šest synů: pozdějšího českého a uherského krále Vladislava, předčasně zesnulého Kazimíra, který byl později kanonizován, pozdějšího polského krále Jana Olbrachta, litevského velkoknížete a polského krále Alexandra, litevského velkoknížete a polského krále Zikmunda a Fryderyka, který si zvolil církevní dráhu a stal se kardinálem.
Rodiče usilovali o to, aby čtyři z jejich synů zaujali královské trůny v Krakově, Praze a Budíně a velkoknížecí stolec ve Vilně. Tento plán se narušil, když český král Vladislav začal navzdory jejich vůli vládnout také v Uhrách. Alžbětina dcera Sofie Jagellonská se provdala za ansbašsko-bayreuthského markraběte z francké větve rodu Hohenzollernů. Její syn Albrecht se roku 1510 stal velmistrem řádu německých rytířů v Prusku.
