Albrecht Dürer
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Albrecht Dürer (21. května 1471 Norimberk – 6. dubna 1528 tamtéž), byl malíř, grafik a teoretik umění evropského formátu.
Obsah |
[editovat] Život
[editovat] Mládí
Otec Albrechta Dürera, Albrecht Dürer starší, přišel do Norimberku z Maďarska roku 1455, kde si osvojil příjmení Dürer a našel zaměstnání v dílně klenotníka Hyeronima Holpera. Roku 1467 se oženil s Barbarou Holper, dcerou svého mistra. Během 25 let se jim narodilo 18 dětí. Třetím z nich byl Albrecht.
[editovat] Učení
Albrecht pracoval spolu se svými sourozenci v dílně svého otce. Albrecht se však zajímal o malování. Jeho otec brzy rozeznal jeho nevšední talent a 30. listopadu 1486 se rozhodl patnáctiletého Albrechta uvolnit ze své dílny a dovolit mu docházet do nedaleké malířské dílny Michaela Wolgemuta, jednoho z nejlepších malířů Norimberka. Zde pracoval d roku 1490.
[editovat] První studijní cesta
Od dubna 1490 do května 1494 Albrecht odchází na studijní pouť Německem. Studoval umělecké styly německých malířů a na cestě se živil prodejem svých obrazů. Brzy po návratu do Norimberka však zase odjíždí na rok do Itálie, kde se poprvé setkává s italským humanismem.
[editovat] Svatba s Agnes Freyovou
14. července 1494 si Dürer vzal za manželku |Agnes Freyovou. Novomanželé bydleli v domě Dürerů společně s Albrechtovými sedmnácti sourozenci, odstěhovali se až po patnácti letech manželství.
[editovat] Zlatá léta Dürerova života
V té době je Dürer velmi uznávaným malířem a má mnoho vlivných přátel ve vyšších kruzích. V roce 1496 se dokonce seznamuje s místodržícím Frederikem Saským Moudrým, který o Dürerovy malby a rytiny projevuje nevšední zájem a žádá Dürera, aby vyzdobil zámek a kapli v jeho sídle v Innsbrucku. Oba muži se stali blízkými přáteli a pro Dürera to znamená strmý vzestup kariéry.
Jeho rytiny mají obrovský vliv na umění německé renesance. Rytiny aktů vedly k širšímu studiu anatomických proporcí, hledání vnitřního světa postav se všemi napětími a vášněmi a ke zkoumání tajemství hlubin duše. Vývoj jeho děl je v té době srovnatelný s uměním Leonarda a Tiziana.
[editovat] Smrt otce a druhá cesta
V roce 1502 umírá Dürerův otec a Albrecht musí zaopatřovat celou rodinu. V letech 1505 až 1507 však opět pobývá v Itálii jako host Fuggerů, mocné rodiny bankéřů. Seznamuje se s uměním italské renesance, na dlouhou dobu navštěvuje Benátky. Důvodem jeho návštěvy však ani tolik není seznámení se se slavnými italskými malíři, jako naučit se techniku perspektivy a proporcí. V jeho nových obrazech se opakují témata ženských i mužských aktů.
Dürer se také zajímá o kresby rostlin a zvířat, avšak narozdíl od ostatních malířů, hledajících harmonii přírody jako celku, se Dürer na přírodu zaměřuje přímo s encyklopedickým zaujetím. Jeho kresby a akvarely jsou plné nevšedních detailů, s delikátními barvami a životností.
V Benátkách se Dürer setkává i s Boschem. Při své návštěvě Milána se také poznává s Leonardem a studuje jeho Monu Lisu. Dürer byl nepochybně Leonardem inspirován, nekopíruje však jeho styl, ale hledá nové spojení jeho prvků a svého osobního charisma. Z Itálie se Dürer vrací jako nový člověk - kulturnější, vzdělanější, pln odhodlání a inspirace, ale i bohatší. V roce 1509 také konečně kupuje vlastní dům, známý Dürerhaus v Ziegelgasse. V Norimberku se stává velikou autoritou a uznávanou osobností kulturního života a pro nikoho už není jen pouhým malířem.
[editovat] Ve službách Habsburků
V roce 1513 Dürer vstupuje do služeb Maxmiliána I. Habsburského. Nemusí platit daně a jeho plně umělecké tvorbě nehrozí žádné obtíže. Po smrti Maxmiliána na trůn nastupuje jeho vnuk Karel V., mladík, který náhle zdědil celou říši Rakousko Rakouska a Španělska. Dürer je znovu přijat do královských služeb již dva týdny po Karlově korunovaci se všemi ekonomickými výhodami Maxmiliánovy smlouvy.
V té době Dürer vytváří nové obrazy Madon, které zobrazuje s plným technickým mistrovstvím a sebevědomím. Dodává svým postavám nevšední pocit lidskosti a jemnosti, stejně jako ve všech svých portrétech mužů. Dürer věnuje pozornost detailu, pohledu do duše člověka a jeho obrazy jsou plné jemné krásy. Tehdejší Evropa je však plna napjaté atmosféry epidemií moru, syfilisu a pohlavních chorob, honu na původce choroby a nemocných lhostejně ponechaných svému osudu. Evropě také hrozí násilné nájezdy Turků a Ottomanů. V Německu té doby začínají náboženské nepokoje. Dürer však hledá harmonii umění, nenávidí násilí a je vždy ochoten naslouchat novým myšlenkám.
[editovat] Antwerpy
V roce 1520 odchází do Antwerp. Setkává se s mnoha významnými malíři Holandska a má na ně vliv svým mezinárodním stylem, učením humanismu, svým otevřeným duchem a srdcem evropské renesance.
Albrecht Dürer umírá 6. dubna 1528 v Norimberku. Je pohřben na tamějším Johannově hřbitově.
Dürerův život je směsí úspěšné kariéry a společenského uznání, ale v kontrastu se vší slávou trpí Dürer depresemi, melancholií a onemocněním slinivky. Jeho obrazy odrážejí jeho bolest a obsahují nevšední psychologicky introspektivní prvek. Dürer nachází vztah harmonie mezi lidskou postavou a prostředím ji obklopujícím.
[editovat] Dílo
[editovat] - 1500
[editovat] 1501 -
Rosenkranzfest, dat. 1506 (Růžencová slavnost |
|||
[editovat] Externí odkazy