Maximilián I. Habsburský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Maximilián I. (22. března 1459 Vídeňské Nové Město - 12. ledna 1519, Wels) z rodu Habsburků, syn císaře Fridricha III. a Eleonory Portugalské, byl rakouským arcivévodou a římským králem (zvolen 1486, vládl od 1493), který se od roku 1508 tituloval jako zvolený císař římský (k římské korunovaci se nikdy nedostavil). Byl dvakrát ženat, nejprve s dědičkou Burgundska Marií a později s bohatou Biancou Marií z rodu Sforza.

Obsah 1 Maxmilián a jeho rodiče 2 Západní politika: boj o burgundské dědictví 3 Východní politika - za uherskou korunou 4 Křížová výprava 5 Potomci 6 Základní literatura

[editovat] Maxmilián a jeho rodiče

Maxmiliánovi rodiče měli málo společného. Fridrich byl nemluvný starý mládenec, s pevnými a veskrze počestnými zásadami, zabývající se astrologií, sběrem vzácných kamenů a listin. Jeho o jedenadvacet let mladší žena vyrostla na portugalském královském dvoře v přepychu a nádheře. Měla laskavou povahu a příjemný vzhled. Navzdory svému mládí byla kultivovanou a vzdělanou mladou ženou. Eleonora císaři porodila za patnáct let maželství celkem šest dětí, z nichž první roky života přežili pouze Maxmilián a Kunigunda. Císařovna zemřela, když bylo Maxmiliánovi osm let, což ho velmi zasáhlo, protože se cítil v blízkosti matky v bezpečí, starala se jak o jeho fyzický tak psychický rozvoj. Hlubší vztah s otcem získal až později, oba se snažili proniknout do tajů světa.

Už v ranném dětství zažil Maxmilián první životu nebezpečnou situaci, císař se rozhodl přesídlit z Vídeňského Nového Města do Vídně, kde byl, po intrikách svého bratra Albrechta, uvězněn na hradě i s celou rodinou. Fridrich rozhodně odmítl kapitulaci, a tak byla rodina obléhána a trpěla hladem. V této době překonala mladá císařovna samu sebe, dodávala odvahu svému deprimovanému manželovi a vedla rozhovory se vzbouřenci. Vysvobození ze zajetí, po téměř roce (1463-1464), přinesla až Albrechtova smrt.

Matka vedla své děti ke křesťanskému životu a kladla si za cíl vychovat ze svých dětí upřímné lidí a dobré křesťany. Měla jasné představy, jak by se měl budoucí císař chovat, což její muž nesplňoval (oblékal se obyčejně, stačilo mu skromné jídlo, nebyl přiliš reprezentativním typem). Císař byl naopak toho názoru, že jeho žena syna příliš rozmazluje, což vedlo k mnohým dohadům mezi manželi. Fridrich za synova učitele vybral Petra Engelbrechta, jenž k dítěti rozhodně nepřistupoval láskyplně a s pochopením, měl dokonce od císaře svolení k tělesným trestům. Eleonora svého chotě přesvědčila, že je třeba nalézt pro Maxmiliána lepšího vychovatel. Syn měl po matce nadání pro jazyky, ovládal němčinu, španělštinu, italštinu, částečně angličtinu a později rychle ovládl na burgundském dvoře francouzštinu a vlámštinu. Byl nesmírně tělesně zdatný, o jeho hrdinských činech se později šířily fascinující historky (např. prý strčil hlavu do tlamy lvice). Princ ovládal lov se sokoly, což byl jeden z mála společných zájmů jeho rodičů. Proslul také jako vynikající taneční a společník, dokonale ovládající umění konverzace, navzdory tomu, že v mládí měl určité problémy s řečí.

[editovat] Západní politika: boj o burgundské dědictví

Jako osmnáctiletý získal Maximilián na jaře 1477 první válečné zkušenosti v boji s Maďary, kteří napadli Rakousy. Brzy poté sevšak odebral do Nizozemí, kde se oženil s dědičkou nedávno zesnulého burgundského vévody Karla Smělého Marií Burgundskou. Boj o tzv. burgundské dědictví přinesl sice Habsburkům zisk bohatých nizozemských provincií, ale zároveň je zatáhl do dlouholetých a vyčerpávajících válek s Francií, které Maximilián vedl po celou dobu své vlády.

[editovat] Východní politika - za uherskou korunou

• 1490 - 1491 zápas o uherskou korunu po smrti Matáše Korvína
• 1490 - 1491 uzavření spojenecké smlouvy s velikým knížetem moskevským Ivanem III. proti polskému králi Kazimíru IV. Jagellonskému
• 1491 prešpurský mír s Vladislavem Jagellonským
• 1506 sňatkové dohody s Vladislavem Jagellonským
• 1515 vídeňský kongres - nové potvrzení vzájemných sňatků Vladislavových dětí s vnuky Maximiliána I.

[editovat] Křížová výprava

Maximilián byl velkým politickým fantastou a snílkem. Spřádal grandiózní politické plány, jež mu především měly zajistit územní zisky bez jeho osobní vojenské účasti. Celý život pomýšlel na uspořádání křížové výpravy proti Osmanům. Nikdy ji však nerealizoval, neboť mu to nedovolilo zaneprázdnění jinými naléhavými úkoly a také nedostatek peněz a vojska, se kterým se potýkal po celou svoji vládu.

[editovat] Potomci

• Filip Sličný (1478-1506); manželka: španělská infantka Juana Šílená;

děti: Karel V. římský císař a španělský král, Ferdinand I. Habsburský, arcivévoda rakouský, český a uherský král, Marie Rakouská, manželka českého a uherského krále Ludvíka Jagellonského; Eleonora Rakouská, manželka portugalského krále Emanuela I. a po jeho brzké smrti francouzského krále Františka I.; Isabela Rakouská; Kateřina Rakouská

• Markéta Rakouská (1480-1533) - manželé: 1. španělský infant Jan Aragonský a Kastilský, 2. Filibert II. Savojský

[editovat] Základní literatura

• WIESFLECKER H., Kaiser Maximilian I. Das Reich, Österreich und Europa and der Wende zur Neuzeit, 4 díly, Wien 1971 - 1981
• LEITNER Thea, Zlaté nevěsty Habsburků, 1. vyd., Praha 2002, ISBN 80-7202-999-1
• GRÖSSING Sigrid-Maria, Maxmilián I. : zakladatel habsburské světové říše, 1. vyd., Praha 2004, ISBN 80-249-0340-7
• GRÖSSING Sigrid-Maria, Lásky trůnu habsburského, Praha 1992, ISBN 80-7023-136-X
• WEISSENSTEINER Friedrich, Velcí panovníci rodu habsburského, 1. vyd., Praha 1996, ISBN 80-7202-050-1