Karel V.

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Karel V. (24. února 1500 v Gentu – 21. září 1558 v San Jerónimo de Yuste, Extremadura) byl králem španělským (jako Carlos I., 1516–1556), císařem římským (1519–1556), vévodou burgundským (1506–1556) a arcivévodou rakouským (1519–1521). 23. srpna 1556 postoupil svému synu Filipu II. španělský trůn a svému bratru Ferdinandovi císařskou hodnost. Díky novým državám, které získalo Španělsko v Americe, mohl Karel V. prohlašovat: Nad mojí říší Slunce nezapadá. Byl posledním císařem Svaté říše římské, jenž byl korunován papežem. Korunovace, kterou provedl Kliment VII., však již neproběhla v Římě, jak bylo nezbytné ve středověku, ale v Bologni.

[editovat] Původ

Karel V. pocházel z rodu Habsburků a byl prvním španělským králem z této dynastie. Byl druhorozeným dítětem Filipa Sličného, syna císaře Maxmiliána I., a španělské infantky, pozdější kastilské královny Jany I. Kastilské. Po předčasné smrti otce, již následovalo propuknutí duševní choroby u matky, se stal dědicem burgundského vévodství, jež zahrnovalo především sedmnáct nizozemských provincií. V hospodářsky i kulturně vyspělém Nizozemí, ve městech Gentu a Bruselu, byl také vychován pod dohledem svojí tety Markéty Rakouské.

V roce 1516 zemřel Karlův dědeček Ferdinand Aragonský, a mladý Habsburk byl povolán na španělský trůn, přestože si zesnulý král nástup Habsburků nepřál. Skutečnou dědičkou Kastilie a Aragonu byla sice Karlova matka Juana, která však byla kvůli svému duševnímu stavu již delší dobu internovaná. O tři roky později, po smrti Maxmiliána I., byl Karel zvolen římským králem. Současně zdědil tzv. dědičné habsburské země.

[editovat] Panování

Jen málo času trávil španělský král na Pyrenejském poloostrově. Po celou dobu vlády ho zaměstnávaly jednak války v Itálii, kterou se snažil dobýt a kde se mu hlavním soupeřem stali francouzští králové, především František I. V říši se potýkal s problémem nástupu protestantismu. Když byl roku 1555 uzavřen augsburský mír, který povolil říšským knížatům a městům svobodně si volit vyznání, považoval to Karel za svoji životní prohru a abdikoval jak v říši, tak ve Španělsku.

Tento biografický článek je pahýl. Můžete pomoci Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte.