Armand-Jean du Plessis de Richelieu
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Tento článek potřebuje úpravy. Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte, alespoň náhradou této výzvy za konkrétnější. Jak by měly články vypadat, popisuje stránka Vzhled a styl, konkrétní problémy tohoto mohou být specifikovány na diskusní stránce.
Armand Jean du Plessis - kardinál Richelieu (9. září 1585 Paříž - 4. prosince 1642), francouzský šlechtic, duchovní, a státník, byl prvním ministrem francouzského krále Ludvíka XIII. v letech 1624 - 1642. Je znám rovněž z Dumasových Tří mušketýrů.
Richelieu byl původně zpovědník Marie Medici (Medičejské). Po svém příchodu do Francie začal po boku Ludvíka XIII. pomáhat vládě. Je známo, že Ludvík XIII. se raději věnoval světským radovánkám, nežli vládě nad Francií. Velice inteligentní Richelieu vycítil tuto Ludvíkovu slabost a snažil se převzít plnou kontrolu nad vládou Francie. Začal měnit sousedské smlouvy a začínal spolupracovat se zeměmi jako Švýcarsko, Nizozemí, Anglie.
[editovat] Vnitropolitický vliv
Hlavním cílem Richelieua bylo omezení moci Hugenotů. Na nátlak Richelieua Ludvík XIII. se svoji armádou roku 1628 napadl pevnost La Rochelle a Hugenoté byli posléze poraženi na jihu Francie. Roku 1629 byla uzavřena dohoda zrovnoprávňující Hugenoty a katolíky (viz níže). Hugenoti se museli odzbrojit. Snahy katolíků poštvat Ludvíka XIII. proti Rischelieovi se nesetkaly s úspěchem. Ludvík Richelieuovi totiž věřil a podporoval jej.
[editovat] Třicetiletá válka a národní zájmy
Richelieu se zasadil o zhroucení středověkého univerzálního konceptu mravnosti a jeho nahrazení logikou státního zájmu (raison d'état). Nehledě ke svému vyznání se v průběhu třicetileté války spojil s protestantskými knížaty proti snaze císaře Svaté říše římské Ferdinanda II., jenž usiloval o znovunastolení katolické univerzality a vymýcení protestantství.
Francie byla na počátku 17. století obklopena sousedy přímo či nepřímo ovládanými španělskou či rakouskou větví Habsburků. Ferdinandova snaha mohla vyústit v rozšíření habsburské nadvlády i do severního Německa, což by do budoucna výrazně oslabilo postavení Francie. Přestože Ferdinand ve skutečnosti neměl takto prvoplánové pohnutky, reagoval Richelieu ve světle zmíněného národního zájmu. Byl proto ochoten se proti Rakousku postavit za použití všech dostupných prostředků včetně spojenectví s protestanstskými Švédy i muslimskými Turky. Nesoulad mezi svou osobní vírou v Boha a bojem proti panovníkovi, který usiloval o ustavení katolické univerzální říše hájil slovy: „Člověk je nesmrtelný a později bude spasen, avšak stát není nesmrtelný. Buď bude spasen nyní, nebo nebude spasen nikdy.“
V roce 1629, tedy ve stejném roce, kdy Ferdinand vydal restituční edikt, na jehož základě měli protestantští panovníci navrátit území, která po roce 1555 katolické církvi (a propásl tak příležitost k politickému kompromisu, jemuž v té době byla protestantská knížata nakloněna), vydal Richelieu tzv. edikt milosti zaručující svobodu vyznání francouzským protestantům. Kromě zajištění vnitřní stability Francie se tak francouzskému prvnímu ministrovi podařilo na svou stranu získat německá protestantská knížata.
Richelieu přesvědčil krále Ludvíka XIII, aby Francie zůstala mimo třicetiletou válku až do roku 1935.
Richelieu zemřel přirozenou smrtí roku 1642. Jeho plány vlády bšak byly naplněny až roku 1643 po vítězství Francie u Rocroi. Nový princip národního zájmu pak postupně přijaly všechny ostatní evropské státy.
Papež Urban VIII. údajně zprávu o jeho smrti přijal se slovy: „Pokud existuje Bůh, kardinál Richelieu se bude muset za mnohé zodpovídat. Pokud ne … alespoň měl kardinál úspěšný život.“
