Atlás (mytologie)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Řečtí bohové řady
Prvotní bohové
Olympané
Vodní bohové
Podsvětní bohové
Personifikované představy
Jiní bohové
Titáni
Dvanáct Titánů:
Ókeanos a Téthys,
Hyperion a Theia,
Koios a Foibé,
Kronos a Rhea,
Mnémosyné, Themis,
Kríos, Íapetos
Íapetovi synové:
Atlás, Prométheus,
Epimétheus, Menoitios

Atlás - (latinsky Atlas - ten jenž se odvažuje či trpí) je v řecké mytologii obr, který na své šíji drží nebeskou klenbu nebo i celou zeměkouli. Byl synem Titána Íapeta a Klymené,^[1] dcery Titána Ókeana. ^[2]

Jeho bratry byli Prométheus, Epimétheus a Menoitios. Atlás zplodil s bohyní noci Nyktou Hesperidky, s Ókeanovnou Aithrou pak Hyády^[3] a syna Hyase,^[4] s další Ókeanovnou Pléionou^[5] pak Plejády.^[6] Dále byl otcem nymfy Kalypsó,^[7] bohyně deště a pramenů Dióny^[8] a Maery.^[9] U těchto posledních třech dcer nejsou známé jejich matky a jako otec se občas také uvádí někdo jiný (např, u Kalypsó Ókeanos).

Protože každý Titán měl přidělenu jednu z hvězdných mocností, dostal Atlas společné s Foibou na starost Měsíc.^[10]

Když Titáni zvedli vzpouru proti olympským bohům, byl zvolen jejich vůdcem právě Atlas, protože Kronos již nebyl žádný mladík. Atlas se tedy rozhodl bojovat na straně Titánů, přestože jeho bratři Epimétheus, Prométheus a Menoitios^[11] po zvážení všech možností přešli na stranu olympských bohů. Nejvyšší bůh Zeus ji po deseti letech bojů s pomocí Kyklopů potlačil a Titány svrhl do Tartaru. Atlanta nezabil, ale jako vojevůdce ho pro výstrahu tvrdě potrestal: navždy musí nést nebeskou klenbu nebo dokonce celou zeměkouli.

Jediný okamžik, kdy se tohoto svého prokletí mohl zbavit, nastal při příchodu hrdiny Hérakla, který přišel do dalekého západního kraje pro zlatá jablka Hesperidek.^[12] Atlás se nabídl jablka opatřit, když za něj na chvíli Héraklés podrží nebeskou klenbu. Ten jeho lest prohlédl, naoko však souhlasil, aby nemusel v zahradě Hesperidek bojovat s nepřemožitelným drakem Ládónem, který nikdy nespal. Když však tři přinesená jablka od Atlanta dostal, pod záminkou, že si musí podložit polštářkem z trávy otlačené rameno předal břemeno „na okamžik“ zpět Atlantovi. Pak mu poděkoval za ochotu a po ironickém „žij blaze“ rychle zmizel i se zlatými jablky. Atlás se té tíhy nezbavil ani po smrti.

V některých verzích této pověsti, Hérakles místo toho postavil dva obrovské pilíře (Héraklovy sloupy), které držely oblohu nad zemí a tím osvobodil Atlanta podobně jako později i Prométhea.

Zahynul zvláštním způsobem. Když se hrdina Perseus vracel z ostrova Gorgon, kde chytře zabil Medúsu, procházel územím Atlantovým. Ten mu odmítl pohostinnost a dokonce Persea urazil pochybnostmi, zda opravdu dokázal Medúsu zabít. Perseus neváhal, vytáhl hlavu Medúsy a ukázal mu ji. Byla tak hrůzostrašná, že při pohledu na ni každý zkameněl.^[13] Tak i Atlás se změnil v kamennou horu, čnící až k nebesům. Ta nese navěky tíhu nebeské klenby.

Již antičtí zpracovatelé mýtu o Atlantovi upozorňovali, že zde vzniká rozpor na časové ose. Hérakles totiž byl podle řecké mytologie pravnukem Persea a v tom případě stěží mohl po zkamenělém Atlantovi požadovat donesení zlatých jablek.

Odezva báje o Titánu Atlantovi trvá dosud ve jméně pohoří na severu Afriky, v pojmenování bájného ostrova Atlantis, souborů map nebo Atlantského oceánu, který omývá na západě Atlantovu zem. Ostatně jiné verze o této postavě jako o bohatém králi, který vlastnil krásné zahrady a velká stáda skvělého dobytka. O všechno přišel pro svou nepohostinnost k Perseovi.

Obsah 1 Kulturní odkaz 2 Poznámky 3 Externí zdroje 4 Reference

[editovat] Kulturní odkaz

Od poloviny 16. století se souborům kartografických map začalo říkat atlas. Prvním, kdo tento název použil byl Gerardus Mercator. Atlás je běžně používanou ikonou v západní kultuře a reklamě jako symbolu síly nebo stoické odolnosti. Velice často je zobrazován klečící na jednom kolenu, zatímco zády a rameny podpírá obrovský kulatý globus. Globus původně představoval, namísto země, nebeskou sféru starověké astronomie. Použití termínu atlas jako název pro soubory terrestrických map a moderní chápání země jako koule se po vzájemné kombinaci promítlo do zobrazování Atlantova břemene v podobě země.

Atlás v umění:

• metopa Héraklés, Atlás a Athéna z Diova chrámu v Olympii (z 5. stol. př. n. l., objevená při vykopávkách)
• mramorová socha Atlás pod tíhou nebeské klenby, její kopie je v neapolském Národním muzeu
• freska bratří Carracciů Héraklés a Atlás (z r. 1582, je v boloňském Pallazzo Sampieri
• sochy Atlantů z dílny Matyáše P. Brauna (kolem r. 1715, jsou na portálu Clam-Gallasova paláce v Praze)
• obraz P.P.Rubense Atlás (kolem roku 1628, umístěn v madridském Pradu)
• sochy Atlantů od F.M.Brokoffa (kolem r. 1715, na Morzinském paláci v Praze)
• socha Atlanta (hvězdárenská věž pražského Klementina)
• bronzová socha Atlanta od P. Manshipa /Rockefellerovo centrum v New Yorku)

Novelistka Ayn Randová pojmenovala své životní dílo názvem Shrbený Atlás. V klíčové pasáži jeden z protagonistů prohlašuje, že pokud by se setkal s Atlásem, chtěl by mu říci aby se skrčil. Tento postoj reflektuje nové téma novely – rozumné sobeckosti a objektivismu.

Film „Supermanův návrat“ obsahuje scénu, ve které Superman chytá padající globus z vrcholku budovy Daily Planet a drží ho úplně stejným způsobem jako Lee Lawriesova socha z Rokefeller Center. Je to narážka na populární mýt o Atlantovi, držícím na svých ramenou spíše než nebe zemi.

Několikrát je tento titán zmiňován také v písni 'Achilles Last Stand' od skupiny Led Zeppelin.

Jméno Atlás se používá pro mnoho objektů a míst, viz Atlas (jiný význam).

[editovat] Poznámky

1. ↑ Hésiodos, Theogonia 507
2. ↑ Hésiodos, Theogonia 371
3. ↑ Hyginus, Báje 192
4. ↑ Hyginus, Báje 192
5. ↑ Hyginus, Básnická astronomie 2.21; Publius Ovidius Naso, Fasti 5.164
6. ↑ Hésiodos, Práce a dny 383; Apollodóros, 3.110; Publius Ovidius Naso, Fasti 5.79
7. ↑ Homér, Odyssea 1.52; Apollodóros, E7.23
8. ↑ Hyginus, Báje 82, 83
9. ↑ Pausanias, Cesta po Řecku 8.12.7, 8.48.6
10. ↑ Robert Graves příložitostně v Homérově Illiadě v.898; Apollonios z Rhodu ii 1232; Hésiodos, Zrození bohů 113; Stefanos z Byzantia sub Adana; Aristofanes: Ptáci 629 ad.; Clemens Římský Kázání VI 4, 72
11. ↑ Hésiodos, Zrození bohů 371
12. ↑ Diodóros ze Sicílie, Knihovna historie IV 26,2
13. ↑ Polyidus, Fragment 837; Publius Ovidius Naso, Metamorfózy 4.627

[editovat] Externí zdroje

http://www.theoi.com/Titan/TitanAtlas.html - výtahy z originálních Řeckých pramenů (anglicky)

[editovat] Reference

• Slovník antické kultury, nakl. Svoboda, Praha, 1974
• Robert Graves (1982), Řecké mýty - Odeon, Praha
• Gerhard Löwe, Heindrich Alexander Stoll, ABC Antiky
• Publius Ovidius Naso, Proměny
• Rudolf Mertlík, Starověké báje a pověsti
• Vojtěch Zamarovský (2005), Bohové a hrdinové antických bájí – BRÁNA s.r.o., Praha, ISBN 80-7243-266-4