Okeanos

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Řečtí bohové řady
Prvotní bohové
Olympané
Vodní bohové
Podsvětní bohové
Personifikované představy
Jiní bohové
Titáni
Dvanáct Titánů:
Ókeanos a Téthys,
Hyperion a Theia,
Koios a Foibé,
Kronos a Rhea,
Mnémosyné, Themis,
Kríos, Íapetos
Íapetovi synové:
Atlás, Prométheus,
Epimétheus, Menoitios

Okeanos (též Ókeanos, řecky Ωκεανός, latinsky Oceanus) je v řecké mytologii podle Pelasgického mýtu o stvoření světa synem Eurynomé a hada Ofióna. Spolu s Téthys byl jako každý z Titánů přidělen jedné z hvězdných mocností, v jeho případě to byla Venuše. Podle Homérského mýtu o stvoření světa byl synem boha nebe Úrana a matky země Gaie; je nejstarším z Títánů.

Okeanos a jeho žena Tethys na římské mozaice z Zeugmy cca 1. - 2. století n. l.

Gaia se stala manželkou Úrana, když ovládl svět a zplodili dvanáct potomků, Titánů jménem Ókeanos, Koios, Kríos, Hyperíón, Íapetos a Kronos a Titánky jménem Theia, Rheia, Mnémosyné, Foibé, Themis a Téthys.

Byl bohem nesmírného hlubokého proudu, který obtékal celou zemi. Přesněji řečeno, Ókeanos byl oceánský rovníkový proud, ve kterém plavala obyvatelná polokoule (oikoumene)

V mnoha variantách války mezi Titány a Olympskými bohy, nebo také Titanomachii, se Ókeanos spolu s Prométheem a Themidou nepostavili na stranu Titánů, ale zůstali stranou celého konfliktu. Ve většině variacích tohoto mýtu Ókeanos také odmítl sympatizovat v jeho pozdější vzpouře proti svému otci Kronovi.

V Iliadě bohatá ikonografie Achillova štítu, který vyrobil sám Héfaistos, obsahuje stvoření svět Ókeanem:

"pak běží kolem lemu štítu ve třech vrstvách kde namaloval všechnu moc oceánského proudu.“

Kdy Odysseus a Nestor chodí podél břehu bouřícího moře (Iliada ix.182), jejich modlitby jsou adresované „k velkému mořskému bohu, který opásal svět.“ A tím je Ókeanos a ne Poseidón, ke komu směřují jejich myšlenky.

Všichni bohové ho měli v úctě, i když se s nimi nescházel.

Se svou manželkou a sestrou Téthyií měl množství potomků. Zejména všechny řeky, které ústí do moře (také Dunaj, tehdy zvaný Istros). Dále tři tisíce dcer Ókeanoven a stejně tolik synů.

Řecké mýty rozlišují mezi Ókeanem, bohem vnějšího moře (přístupné jen bohům a hrdinům) a bohem Pontem - bohem vnitřního moře (přístupné všem lidem). Ókeanos byl po Diovi ze všech bohů nejdůstojnější a antická představa jeho podoby je známa z nečetných vázových maleb a reliéfů.

Na helénských a římských mozaikách byl tento Titán často zobrazovaný s vrchním tělem svalnatého a vousatého muže s parohy, a spodní částí těla ve tvaru hada (srov. Týfón). Na fragmentech starobylé nádoby (Britské muzeum 1971.11-1.1) z roku kolem 580 př.n.l. je mezi bohy na svatbě Pélea s nymfou Thetis i Ókeanos s rybím ocasem, který v jedné ruce třímá rybu a ve druhé hada, symboly štědrosti a proroctví. Na římských mozaikách může nést kormidelní veslo a kolébku lodi.

Někteří učenci věří, že Ókeanos původně představoval všechny mořské vody, včetně Středozemního moře a Atlantského oceánu, dvě největší vodní plochy, známé starým Řekům. Později však, se zpřesňováním geografických představ o světě, Ókeanos představoval spíše boha neznámých a vzdálených vod Atlantského oceánu, zatímco za boha Středozemního moře byl považován Poseidón.

Ókeanos je básnicky květnatě zmiňován jako otec potoků a řek a tedy jako předek říčních bohů. Sám se objevuje pouze v jednom mýtu jako zástupce starého světa, který je ohrožován Héraklem. Hérakles na cestě za jablky Heperidek křižoval oceán ve zlaté číši ve tvaru leknínu, vypůjčené od Hélia. Ókeanos však chtěl Hérakla vyzkoušet a tak začal číši na vlnách houpat. Hérakles se však rozzlobil a vytáhl svůj luk, což Ókeana polekalo a rychle vlny uklidnil. Cesta Hérakla na sluneční číši byla častým tématem attických malířů nádobí.