Barbora Cellská
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Barbora (Barbara) Cellská (1390-95 – 11. července 1451) byla dcerou hraběte Heřmana II. Cellského a Anny ze Schaunbergu, druhou manželkou Zikmunda Lucemburského, římskou císařovnou, uherskou a českou královnou.
| Příbuzenstvo | |
|---|---|
| otec |
Heřman II. Cellský
|
| manžel | |
| dcera | |
| vnuk | |
| vnučka | |
Barbořini předkové byli málo významní hrabata Celští: jméno se odvozuje od slovinského města Celje, které tehdy patřilo uherskému králi. Stejně jako její předkové byla i Barbora známá svou tvrdostí, vášnivostí a poživačností. „Byla to žena nesmírně smyslná,“ píše o ní Eneáš Silvius Piccolomini. Dokonce prý zakazovala služkám modlitby. S Barborou se Zikmund oženil v roce 1408, byla to blízká příbuzná jeho první manželky Marie, jelikož jejich matky byly sestry. Roku 1409 mu porodila dceru Alžbětu. Zikmund snížil Barboře důchody z důvodu nevěry; důvod, proč se nenarodilo další dítě, je ale předvším v jeho cestách po střední Evropě.
Jako česká královna od roku 1436 vedla diplomatické styky s českými stavy v jejich mateřštině. Blíže měla ke kališníkům než katolíkům. Jako císařovně vdově se jí otevřely nové možnosti. „Žena, již stařena,“ říká Eneáš Silvius, „pojala úmysl znovu se vdát, zapudila z mysli dceru, která vyrostla v naději na královský trůn a provdala se za rakouského vévodu Albrechta, a neuvažovala o ničem jiném než o radostech nového manželství.“ Barbora se chystala provdat za polského následníka trůnu, tehdy třináctiletého. Mocenské plány jí překazila hlavně dcera Alžběta a zeť Albrecht. Zbytek života strávila Barbora v Mělníce, kde se prý věnovala okultním vědám.
