Batrachotoxin
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Batrachotoxin je silně účinný kardiotoxický a neurotoxický steroidní alkaloid nacházející se v některých druzích jihoamerických žab čeledi Dendrobatidae (pralesničkovití), brouků čeledi Melyridae a ptáků rodu Pitohui a Ifrita kowaldi (kosovec šoupálčí).
Jedná se o silný a rychle působící jed, používaný indiány Noanamá Chocó a Emberá Chocó ze západní Kolumbie k lovu (slouží k výrobě otrávených šipek do foukaček).
[editovat] Toxicita
Batrachotoxin je jedním z nejůčinějších jedů. Extrapolací letální dávky LD50 pro krysy se letální dávka tohoto alkaloidu pro člověka odhaduje na 1 až 2 µg/kg. Čili letální dávka pro 68kg člověka může být přibližně 100 mikrogramů, tedy ekvivalent váhy dvou zrnek jemné kuchyňské soli. Batrachotoxin je zhruba patnáctkrát účinnější než kurare.
Jed je vylučován v bezbarvých, nebo mléčně zabarvených sekretech, žlázami umístěnými na zádech a mezi ušima žab čeledi Dendrobatidae.
[editovat] Zdroje
Jedovaté žáby jed neprodukují. Během milionů let došlo k uzpůsobení žabích receptorů tak, že se staly necitlivými na jed. Věří se, že žáby v jejich přirozeném prostředí získávají jed pojídáním mravenců a ostatního hmyzu, který jed získává z rostlinných zdrojů. Jed byl nedávno objeven v broucích, kteří jsou pravděpodobným zdrojem jedu u žab a ptáků.[1]
Žáby chované v zajetí jed nevytvářejí a tak s nimi může být zacházeno bez rizika.
Životní prostředí jedovatých žab jsou teplé oblasti Střední střední ameriky a jižní Amerika, kde relativní vlhkost vzduchu překračuje 80%.
Ze tří druhů jedovatých žab, ve kterých se nachází batrachotoxin - Phyllobates terribilis, Phyllobates aurotaenia, a Phyllobates bicolor - je nejjedovatější Phyllobates terribilis.
[editovat] Léčba
V současnosti neexitstuje žádné účinné antidotum pro léčbu otravy batrachotoxinem. Veratridin, aconitin a grayanotoxin - stejně jako batrachotoxin, jsou v tucích rozpustné jedy, které mění iontovou selektivitu sodíkových kanálů.
