Dzongkha

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Dzongkha (རྫོང་ཁ) je národní jazyk Bhútánského království. Slovo „dzongkha“ vyjadřuje, že jde o jazyk (kha, ཁ་) používaný v dzongách (རྫོང་) – opevněných klášterech vystavěných Shabdrungem Ngawangem Namgyelem v 17. století.

Dzongkha má podobný vztah k moderní tibetštině jako například španělština k italštině. Oba jazyky již ztratily vzájemnou srozumitelnost, ale sdílejí společného předka jež je stále užíván v liturgické oblasti. Tak jako římskokatoličtí kněží ve Španělsku a Itálii studují latinu, tibetští a bhútánští mniši studují posvátný jazyk tibetského buddhismu, starotibetštinu. V Bhútánu je tento jazyk označován jako chhokey.

Jazyk dzongkha a jeho dialekty jsou mateřským jazykem obyvatel osmi západních distriktů Bhútánu:

• Punakha
• Thimphu
• Gasa
• Paro
• Ha
• Dhakana
• Chukha

Skupiny mluvčích žijí také v blízkosti indického města Kalimpong jež bylo dříve taktéž součástí země, ale nyní náleží indickému státu Západní Bengálsko. Výuka jazyka je povinná ve všech bhútánských školách a jazyk je lingua franca v okresech na jihu a východu země kde jako převažující nefiguruje.

Lingvisticky dzongkha náleží do tibetobarmské větve jazyků sinotibetské jazykové rodiny. Je blízce příbuzný národnímu jazyku někdejšího Sikkamského království, sikkamštině, a dalším bhútánským jazykům:

• Cho-cha-na-ca (khyod ca nga ca kha)
• Brokpa (me rag sag steng 'brog skad)
• Brokkat (dur gyi 'brog skad)
• Laka (jazyk) (la ka)

Moderní tibetština náleží do jiné jazykové podvětve.

Dzongkha je obvykle zapisována bhútánskou formou tibetského písma známého jako Joyi (mgyogs yig) a Joshum (mgyogs tshugs ma). Mimo Bhútán je jazyk velmi vzácný.