Lingua franca
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Lingua franca je jakýkoliv jazyk šířeji využívaný nad rámec rodilých mluvčí. Status lingua franca je de facto obvykle „udělen“ lidmi jazyku, který nejvíce ovlivňuje dobu, ve které žijí. Jakýkoliv jazyk, který se stal lingua franca, bývá prvotně určen pro mezinárodní obchod, ale bývá také přijat pro „kulturní výměnu informací“, hlavně v diplomacii. Někdy bývá pojem „lingua franca“ vztahován k plně zavedenému jazyku, a tak dříve byla nazývána francouzština jazykem lingua franca diplomacie.
Pojem „lingua franca“ (jinak také sabir) byl původně používán Araby, k pojmenování všech románských jazyků, zejména italštiny (Arabové užívali název Frankové pro všechny národy v západní Evropě). Později to pojmenovávalo jazyk s románskou slovní zásobou (většina slov odvozena ze španělštiny a italštiny) a velmi jednoduchou gramatikou, tak že až do konce 19.století byla používána námořníky ve Středozemním moři, částečně na Středním Východě a severní Africe.
Obsah |
[editovat] Evropské jazyky označované jako lingua franca
[editovat] Angličtina
Angličtina je současná lingua franca vědy a techniky, mezinárodního obchodu, z diplomacie vytlačila francouzštinu po druhé světové válce. Pravděpodobně byla zvýhodněna pozicí anglicky mluvících zemí v závěru války.
Moderní trend používat angličtinu je jistě ovlivněn zbývajícím důsledky Britského impéria, ale zajisté se urychlil ve věku elektronických medií skrz enormní anglofonický „kulturní export“ z USA (filmy a hudba). Angličtina je mnohými brána jako světová lingua franca, vzhledem k hospodářské hegemonii vyspělých západních evropských států ve světě financí a obchodních institucí. V oblasti vědy se používá angličtina jako jediný jazyk téměř na všech mezinárodních setkáních, všechny významnější vědecké žurnály publikují také pouze anglicky.
Mezník v poznání dominance angličtiny přišel v roce 1995, kdy, při přístupu Rakouska, Finska a Švédska, se angličtina připojila k francouzštině jako jeden z pracovních jazyků EU. Také mnoho Evropanů mimo EU přijalo angličtinu jako jejich lingua franca (např. Švýcarsko).
[editovat] Francouzština
Francouzština byla v Evropě lingua franca diplomacie od 17. století do doby, kdy byla nahrazena angličtinou a jako důsledek je stále jedním z pracovních jazyků mezinárodních institucí a může být viděna na dokumentech od cestovních pasů, po letecké dopisy. Po mnoho let, do vstupu Rakouska, Švédska a Finska byla jediným oficiálním jazykem Evropského společenství.
Francouzština byla také jazykem používaným ve vzdělaných a kosmopolitních městech na severu Afriky, jako je třeba Káhira. Francouzština je stále lingua franca v mnoha západoafrických zemích, jako pozůstatek francouzské kolonizace. Všechny tyto africké země, dohromady s mnoha ostatními zeměmi po celém světě, jsou členy Frankofonie.
[editovat] Němčina
Němčina byla lingua franca ve velké části Evropy během 19. a první poloviny 20. století ve vědách - zejména ve fyzice, chemii a sociologii - ale také jako v obchodu a politice. Německy se mluvilo ve velké části východní Evropy ještě dlouho po konci druhé světové války.
[editovat] Řečtina a latina
Během období Římské říše byla lingua franca koinská řečtina. Během středověku byla řečtina lingua franca v části Evropy, kde byla hegemonie Byzantské říše a latina byla využívána ve zbytku Evropy.
[editovat] Polština
Polština byla jednou lingua franca v oblastech střední a východní Evropy díky politickému, ekonomickému, vojenskému a vědeckému vlivu polsko-litevského společenství. Přestože vliv ruštiny trochu snížil oblíbenost tohoto jazyka, polsky se stále mluví nebo přinejmenším polsky rozumí při západních hranicích Ukrajiny a Běloruska.
[editovat] Mimo Evropu
V jiných částech světa mají jiné jazyky funkci lingua franca.
[editovat] Arabština
Arabština slouží jako lingua franca pro muslimy.
[editovat] Aramejština
Aramejština, rodný jazyk Aramejců, se stala lingua franca Asyrské říše a západních provincií Perské říše, hlavně díky svému jednoduchému abecednímu systému, který je jednodušší než klínopis. Aramejština byla stále používaná jako lingua franca v časech Ježíše Krista.
[editovat] Bislama
Bislama je jazyk používaný na ostrovech v Pacifiku.
[editovat] Čínština
Klasická čínština slouží jako psaná lingua franca a jako jazyk diplomacie na Dálném východě Asie, používaná Čínou, Koreou, Japonskem a Vietnamem v mezistátní komunikaci. V počátku 20. století byla klasická čínština nahrazena moderní standardní čínštinou.
[editovat] Hindština
Hindština nebo Be-Hindi a její blízký jazyk Urdu se běžně používají v Indii a Pákistánu. Nicméně angličtina s nimi svádí boj.
[editovat] Italština
Italština byla lingua franca v italských koloniích v Africe a stále je užívaná v obchodnictví částí populace v Etiopii .
[editovat] Perština
Perština slouží jako lingua franca pro Íránce.
[editovat] Portugalština
Portugalština sloužila jako lingua franca v Africe a Asii v 15. a 16. století.
[editovat] Ruština
Ruština se stále používá v severozápadní části Asie, v Rusku a v bývalých státech SSSR.
[editovat] Reference
- Heine, Bernd (1970). Status and Use of African Lingua Francas. ISBN 3803900336
- Kahane, Henry Romanos (1958). The Lingua Franca in the Levant.
- R. A. Hall, Jr. (1966). Pidgin and Creole Languages, Cornell University Press. ISBN 0801401739.
