Eliška Přemyslovna
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Eliška Přemyslovna (20. ledna 1292 – 28. září 1330) byla dcerou českého krále Václava II. a Guty Habsburské, manželkou Jana Lucemburského a českou královnou (jako poslední Přemyslovec na českém trůně).
Obsah |
[editovat] Svatba ve Špýru
Eliška byla vychovávána ve svatojiřském klášteře, kde byla abatyší její teta Kunhuta Přemyslovna. Když je roku 1306 zavražděn její bratr Václav III., z Elišky jakožto jediné neprovdané Přemyslovny se stává důležitý aktér mocenských bojů. Z bojů o český trůn mezi Jindřichem Korutanským, manželem Anny Přemyslovny, a Rudolfem Habsburským vyšel nejprve vítězně Rudolf. Ten dokonce Elišku vystěhoval z Pražského hradu. Roku 1307 se na trůn vrací její švagr Jindřich a sestra Anna. Ti ji naopak chtěli provdat za bezvýznamného pána z Bergova.
Roku 1309 se opat Konrád Zbraslavský spojil s Eliškou, nespokojenou se slabou vládou Jindřicha Korutanského. Konrádův plán spočíval ve sňatku Elišky s Janem, synem římskoněmeckého krále Jindřicha VII. Jindřich VII. požádal, aby mu byla Eliška do měsíce představena ve Špýru. Hrdá a půvabná přemyslovská princezna Jindřicha i královnu Markétu okouzlila. Zájem o českou korunu překonal Jindřichovy obavy o jediného syna i to, že ženichovi bylo čtrnáct let a Elišce, navíc vyspělé na svůj věk, osmnáct. Svatba s Janem se konala 1. září 1310 ve Špýru a korunovace 7. února 1311.
[editovat] Královna Eliška
| Příbuzenstvo | |
|---|---|
| otec | |
| matka | |
| manžel | |
| syn | |
| syn | |
| bratr | |
| sestra | |
| vnuk | |
| vnuk | |
Manželství Jana a Elišky začalo dostávat povážlivé trhliny: Eliška měla představu, že Jan obnoví velikost českého státu z doby jejího otce. Jan naopak narazil na tvrdou realitu českých zemí a odbojnou šlechtu. Eliška nesnášela svou nevlastní matku Elišku Rejčku i jejího životního druha Jindřicha z Lipé a Jindřicha nechala v roce 1315 zatknout. Janovi tím přivodila nemalé problémy a král se nakonec sblížil s Jindřichem i Eliškou Rejčkou. Snad to byl právě Jindřich z Lipé, kdo králi řekl, že se ho Eliška Přemyslovna snaží společně se svým nemanželským bratrem, Janem Volkem, připravit o korunu ve prospěch prvorozeného syna Václava (Karla IV.). Mohla to být pravda, ovšem nikdy se to nepotvrdilo a Jan Volek doznal na mučidlech.
Roku 1319 se manželství rozpadlo úplně. Jan předpadl hrad Loket a vzal Elišce tři nejstarší děti. Eliška se odebrala na Mělník, v létě 1322 dokonce před Janem uprchla do Bavorska ke svému zeti a zde se jí roku 1323 narodila dvojčata Anna a Eliška. Do Čech se vrátila až v roce 1325. Jan Elišce zabavil důchody v Čechách a Eliška tak žila hlavně z podpory příbuzných, výjimečně vedle Jana vystupovala jako královna. Eliška, byť se pokoušela například o svatořečení Anežky České, nebyla kvůli své hrdé a vznětlivé povaze schopná velkých politických skutků. Zemřela na tuberkulózu v devětatřiceti letech na Vyšehradě v domě Jana Volka. 1. října 1330 byla pohřbena na Zbraslavi.
[editovat] Potomci
- Markéta Lucemburská (8.7.1313-11.7.1341) – manžel Jindřich II. Dolnobavorský
- Jitka Lucemburská (21.5.1315-11.9.1349) – manžel Jan II. Dobrý, francouzský král
- Václav (Karel IV.)
- Přemysl Otakar Lucemburský (22.11.1318-20.4.1320)
- Jan Jindřich Lucemburský – moravský markrabě
- Anna Lucemburská (27.3.1323-3.9.1338) – manžel Ota Habsburský
- Eliška Lucemburská (27.3.1323-před 1330)
