Anežka Česká
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
| Příbuzenstvo | |
|---|---|
| otec | |
| matka | |
| bratr | |
| sestra | |
| synovec | |
| sestřenice | |
Svatá Anežka Česká (20. ledna 1211 – 6. března 1282) byla nejmladší dcera českého krále Přemysla Otakara I. a Konstancie Uherské, česká princezna a abatyše kláštera Na Františku.
Obsah |
[editovat] Nabídky k sňatku
Anežka byla ve třech letech (spolu se sestrou Annou) dána na výchovu do cisterciáckého kláštera v Třebnici, kde získala rozsáhlé vzdělání. V té době byla pravděpodobně zasnoubena s polským Konrádem, synem Jindřicha Bradatého a vévodkyně Hedviky. Konrád ovšem zemřel a obě sestry se vrátily na Pražský hrad. Poté byla Anežka na dva roky poslána na vychování k řeholníkům do Doksan. Přemysl Otakar I. začal usilovat o spojení se Štaufy a zaslíbil Anežku devítiletému synovi císaře Fridricha II., budoucímu Jindřichovi VII. Místem výchovy budoucí císařovny se pro příštích šest let stal rakouský dvůr Leopolda VI. Vévoda Leopold ovšem nakonec získal Jindřicha pro svou dceru, Markétu Babenberskou.
V roce 1225 se tedy čtrnáctiletá Anežka opět vrátila do Prahy. Následujícího roku přijelo na pražský dvůr poselstvo anglického krále Jindřicha III. Plantageneta. Zasnoubení s Anežkou proběhlo, ovšem v roce 1229 ho Jindřich zrušil. O Anežku se znovu začal zajímat Jindřich VII., ovšem ženatý s Markétou Babenberskou. Posledním nápadníkem byl Jindřichův otec Fridrich II. V té době už ale nežil Anežčin otec a Václav I. nechal své oblíbené sestře svobodu rozhodnutí. Anežka Fridricha odmítla.
[editovat] Církevní řády
V církevních ctižádosti Anežku nejvíc ovlivnila její sestřenice Alžběta Durynská. Společně s bratrem, Václavem I., založila v Praze špitál sv. Františka (1232) a roku 1234 vstoupila do nového kláštera klarisek, kterého se stala představenou. Podílela se na založení mužského rytířského řádu křižovníků s červenou hvězdou (1252, nese rysy jediné specificky české řehole), který brzy začal působit i v cizině. Roku 1237 se Anežka neúspěšně pokusila o založení vlastního řádu, založeného na přísném dodržování řádových regulí františkánského řádu. V roce 1238 se postavení abatyše vzdala, úřad však zůstal neobsazen až do její smrti. Po zbytek života se nechala titulovat jako starší sestra. Anežka sama usilovala o to, aby se stala světicí. Z let 1235 až 1242 známe víc než dvacet listin psaných papeži Řehoři IX., ve kterých jsou dotazy, prosby a náměty k vyplnění jedné z hlavních podmínek svatořečení.
[editovat] Přemyslovci
Anežka zůstala energickou ženou i ve společenském životě. Roku 1249 se výrazně podílela na usmíření svého bratra s jeho synem Přemyslem. Ve sporu svého synovce Přemysla Otakara II. s chráněncem papežské kurie Rudolfem I. Habsburským stála jednoznačně na straně svého rodu. V roce 1277 přijala do kláštera Přemyslovu dceru Kunhutu. Ačkoliv byl Přemysl v církevní klatbě, během jeho válečného tažení před bitvou na Moravském poli se za něj v jejím klášteře konaly modlitby. V těžké situaci po smrti krále Přemysla přijala do svého kláštera mnoho chráněnců, mimo jiné královnu vdovu Kunhutu Uherskou.
Nejspíš právě zvýšená aktivita nakonec zlomila Přemyslovnu, která se dožila úctyhodných 71 let. Její povinnosti v klášteře Na Františku převzala praneteř Kunhuta Přemyslovna. Legendy o Anežce, proslulé dobročinností a milosrdenstvím i zájmem o státní záležitosti, vznikaly vzápětí po její smrti.
[editovat] Svatořečení
O kanonizaci Anežky České usilovala už Eliška Přemyslovna a poté i Karel IV., počítala se totiž mezi zemské patrony, ovšem snaha nebyla úspěšná. V roce 1874 byla prohlášena za blahoslavenou, 12. listopadu 1989 ji pak papež Jan Pavel II. svatořečil.
[editovat] Externí zdroje
Kategorie: Svatí | Klarisky | Přemyslovci | Narození 1211 | Úmrtí 1282
