Falacidin
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
| Falacidin | |
 |
|
| Racionální název | Cyklo(L-alanyl-2-merkapto-L-tryptophyl-4,5-dihydroxy-L-leucyl
-L-valyl-erythro-3-hydroxy-D-α-aspartyl-L-cysteinyl -cis-4-hydroxy-L-prolyl)endo-(2-6)-sulfid |
| 1-(Valin)-2-(erythro-3-hydroxy-D-α-aspartam)-faloidin | |
| Registrační číslo CAS | 26645-35-2 |
| Sumární vzorec | C37H50N8O13S |
| Molární hmotnost | 846,911 g/mol |
| Teplota tání | (rozklad) |
| Teplota varu | (rozklad) |
| Hustota | ? g/cm3 |
| Rozpustnost ve vodě | ? g/l |
Falacidin, psáno též phallacidin, je hepatotoxický cyklický heptapeptidický alkaloid, patřící do skupiny
falotoxinů, derivát faloidinu. Molekula oproti ostatním falotoxinům obsahuje karboxylovou skupinu. V čistém stavu je to bílá amorfní látka, nebo bezbarvé krystalky, rozpustné ve vodě, methanolu a ethanolu. Připravuje se lyofylizací methanolového extraktu z plodnic hub. Je popsán i způsob syntetické přípravy.
Obsah |
[editovat] Výskyt v přírodě
Je obsažen v některých jedovatých druzích hub rodu muchomůrka (Amanita), zejména:
- Amanita phalloides (Fries) Link – muchomůrka zelená
- Amanita virosa (Fries) Bertillon – muchomůrka jízlivá.
[editovat] Použití
Jako součást extraktu z muchomurky zelené je používán v homeopatických lécích.
[editovat] Toxický účinek
Mechanismus jeho účinku je podobný jako u faloidinu. Experimentálně stanovená LD50 při podání intraperitoneálně u myši činí 2 až 2,5 mg/kg hmotnosti těla.
Jako protijed se doporučuje silymarin, obsažený v ostropestřci mariánském (Silybum marianum). Silymarin se sám váže na receptory v jaterních buňkách, které jsou jinak atakovány falacidinem a příbuznými jedy.
[editovat] Původ jména
Název je odvozen od jména příbuzné látky faloidinu a zprostředkovaně od druhového přívlastku latinského názvu muchomůrky zelené (phalloides).
