Francesco Petrarca
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Francesco Petrarca (20. července 1304 – 18. července 1374) byl italský spisovatel a básník, který svým dílem navazoval na Danta a spolu s ním bývá někdy považován za předchůdce a jakéhosi duchovního otce humanismu renesance. Měl smysl pro přírodu, pro hory a turistiku, dalo by se říct, že byl jeden z prvních alpinistů.
Obsah |
[editovat] Životopis
[editovat] Mládí a studia
Petrarca se narodil v Arezzu, odkud se roku 1313 přestěhovali do Avignonu, kde zahájil svá studia, od roku 1318 studoval práva v Montpellier a poté (od r. 1322) v Bologni, studia ukončil z finančních důvodů krátce po smrti svého otce (1326). Ještě roku 1326 se stal knězem.
[editovat] Diplomatická kariéra
Jeho kariéra v církevních službách byla poměrně úspěšná, několikrát vyzýval papeže k návratu do Říma. Roku 1343 byl papežem pověřen diplomatickou cestou do Neapole, po jejímž návratu nepřijal biskupství.
Roku 1347 vyzýval při vzpouře v Římě k obnově antického Říma, což vedlo k ochlazení vztahů mezi ním a rodinou Colonnů, se kterou se velmi přátelil, a papežovým okolím. Téhož roku byl nucen přijmout kanonikát v Parmě.
Roku 1353 se přestěhoval do Milána, kde až do roku 1362 působil v diplomatických službách arcibiskupa G. Viscontiho.
[editovat] Stáří a smrt
Roku 1362 se přestěhoval do Benátek, odkud byl roku 1370 papežem Urbanem pozván zpět do Říma, cestou se projevil jeho věk a v Padově onemocněl natolik, že již nemohl pokračovat v cestě, po svém uzdravení se stáhl do ústraní a až do smrti žil u své dcery ve vesnici Arquà.
[editovat] Dílo
Bývá považován za tvůrce sonetu jako básnického žánru.
- Afrika
- latinské spisy
- I tronfi
- Canzoniere
- Sonety Lauře
- Sto sonetů Lauře
