Freikorps
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jako Freikorps (svobodné sbory) byly původně označovány dobrovolnické armády, ve dvacátém století se tak nazývaly pravicové polovojenské organizace v Německu.
První Freikorps byly naverbovány pruským králem Fridrichem II. během sedmileté války. Další jednotky Freikorps se objevily během Napoleonských válek a byly vedeny například Ludwigem Adolfem Wilhemem von Lützow. Běžné armády vnímaly Freikorps jako nespolehlivé a proto je využívaly hlavně jako hlídky a při plnění úkolů nižší důležitosti.
[editovat] Freikorps ve 20. a 30. letech dvacátého století
Význam slova Freikorps se postupem času změnil. Po roce 1918 byl termín používán pro krajně pravicové polovojenské organizace které se objevily v Německu a byly tvořeny navrátilci z první světové války.
V německé Výmarské republice existovalo plno těchto aktivních polovojenských skupin. Mnoho německých veteránů, kteří nebyli schopni vrátit se do civilního života, se dalo do Freikorps, aby nalezli jistotu, kterou jim dával vojenský řád. Další se přidávali, aby mohli svrhnout rostoucí vliv komunismu či aby dosáhli jistého druhu odvety za prohranou válku.
Několik Freikorps bojovalo po konci první světové války i na Baltu, ve Slezsku a Prusku.
Značnou podporu nalezly u německého ministra obrany Gustava Noskeho, který je použil k násilnému rozdrcení Spartakovců. Útok proti tomuto marxistickému hnutí se neobešel bez protiprávných excesů, když byli zavražděni Karl Liebknecht a Rosa Luxemburgová. Byly také použity k rozvrácení Bavorské republiky rad v roce 1919.
Existence Freikorps byla oficiálně ukončena na začátku roku 1920. Přesto se jejich členové v březnu 1920 účastnili Kappova puče, jehož cílem bylo svrhnout Výmarskou republiku. Puč však skončil neúspěchem.
[editovat] Freikorps a nacisté
Někteří pozdější členové, a také vůdci nacistů byli členy Freikorps, včetně Ernsta Röhma, hlavy SA, či Rudolfa Hoesse, velitele Osvětimi.
Během Hitlerovy Třetí říše zůstala však většina členů Freikorps stranou hlavního dění.
