Sedmiletá válka
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Sedmiletá válka (1756–1763) byla válka, do které se zapojila Velká Británie, Prusko a Hannoversko proti Francii, Rakousku, Rusku, Švédsku a Sasku. Později bylo do konfliktu vtaženo i Španělsko a Portugalsko a v Indii byla napadena neutrální holandská vojska. Boje probíhaly na několika kontinentech: v Evropě, Severní Americe a Asii. Na americkém bojišti se konflikt nazýval francouzsko-indiánská válka.
[editovat] Stručný průběh konfliktu
Po válce o rakouské dědictví, která skončila roku 1745 podepsáním Drážďanského míru se Marie Terezie formálně vzdala nároků na Bavorsko a Slezsko. Nevzdala se však snahy získat Slezsko zpět; proto se začala připravovat na jeho znovuzískání. Její záměr vytušil Fridrich II., který chtěl také posílit svoji moc. Spojil se proto s Velkou Británií; roku 1756 vpadl na území Saska a dále postupoval na území severního Česka. Byl však poražen Rakušany v bitvě u Kolína roku 1757.
V této době proti Fridrichovi vznikla koalice Francie a Ruska a válku mu dokonce vyhlásil i německý sněm. Fridrich II. porazil početně silnější rakouské vojsko v bitvě u Leuthene. Rakousku však pomohli jeho spojenci, Rusko a Francie, kteří napadli Východní Prusko a způsobili protivníkovi velké ztráty v bitvě u Zorndorfe a u Kunersdorfe. Spojenecká vojska poté vtrhla do samotného Pruska a dokonce obsadila i Berlín.
Poté se však poměr sil začal obracet. V Rusku po smrti carevny Alžběty na carský trůn nastoupil obdivovatel Fridricha Petr III. a Rusko opustilo protipruskou koalici. Sedmiletá válka skončila podpisem Pařížského a Hubertsburského míru roku 1763 poté, co se obě bojující strany vyčerpaly. Mírové smlouvy pouze potvrdily tehdejší stav v Evropě a dominantní postavení Velké Británie jakožto koloniální velmoci. V konečném důsledku Prusko neprohrálo a zachovalo si možnost uplatňovat svůj mocenský vliv v sousedních zemích. Naopak Rakousko se muselo definitivně vzdát Slezska.
Válka mimo jiné odhalila celkovou zaostalost Rakouska; Marie Terezie se proto pustila do postupných reforem v nichž později pokračoval i její syn Josef II.
