Heinrich Himmler
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Heinrich Himmler (7. října 1900 Mnichov – 23. května 1945 Lüneberg) byl Reichsführer SS, velitel Gestapa, velitelem zbraní SS, Reichskommissar für die Festigung des Deutschen Volkstums, ministrem vnitra a organizátorem hromadného vyvražďování Židů. Stal se tak jedním z nejmocnějších mužů nacistického Německa. Jeho podíl na plánech vyhlazení Židů ho činí zodpovědným za smrt přibližně 6 až 12 miliónů lidí. V roce 1933 zřídil první koncentrační tábor v Dachau u Mnichova.
V únoru 1944 mu byla podřízena armádní zpravodajská služba a 20. července 1944 byl jmenován velitelem týlové armády. V listopadu téhož roku byl pověřen velením skupiny armád Horní Rýn a v lednu 1945 byl velitelem skupiny armád Visla. 23. dubna 1945 nabídl spojencům jednání o separátní kapitulaci a 29. dubna ho Hitler zbavil všech funkcí a vyloučil z NSDAP. 5. května 1945 se admirál Karl Dönitz, který se stal nástupcem po Hitlerovi, zřekl jeho služeb.
V tajných dokumentech britské zpravodajské služby v Londýně byly nalezeny záznamy o tom, že se Heinrich Himmler koncem války pokusil získat politický azyl pro sebe a 200 předních nacistů výměnou za 3 500 Židů v koncentračních táborech. Podle dokumentů byli vězni z jednoho koncentračního tábora odesláni do Švýcarska ve dvou nákladních vlacích.
Himmler vyznával filozofický mysticismus, byl posedlý názory mesmerismu, zajímal se o okultismus, přírodní léčitelství, homeopatii. Současně s tím byl fanatickým rasistou a prosazoval „árijský“ mýtus o nadčlověku.
Himmler se však rozsudku nedočkal. 23. května 1945 Heinrich Himmler po odhalení totožnosti v Lünebergu v britském zajetí spáchal sebevraždu. Rozkousl kapsli s cyankáli, kterou měl ukrytou v zubní protéze.
