Kantáta
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Kantáta je hudební útvar, který vznikl v 17.století v Itálii a původně označoval vokální skladbu (cantare - zpívat), aby ji oddělil od skladby instrumentální, které se tehdy říkalo sonáta. Kantáty byly skládány zpravidla jako oslavné skladby nebo byly tématicky určeny k nějaké významné příležitosti, např.církevním svátkům, svatbám, pohřbům, historickým výročím nebo životním jubileům významných osobností.
V době hudebního baroka se však ještě od formy cantata da camera a cantata da chiesa odštěpila složitější forma s použitím árií, duet a tercet, recitativů a sborů, které se vzájemně různě kombinovaly.
Dnes považujeme za kantátu cyklické nebo jednověté vokální dílo doprovázené orchestrem. Autorem velkých kantátových skladeb doby baroka je Georg Friedrich Händel. Kantáty komponovali též skladatelé hudebního klasicismu (Haydn) i romantismu (Fibich, Smetana). Nejslavnějším autorem kantát byl Johann Sebastian Bach - složil jich více než 200.
Novodobá kantáta počítá s větší úlohou orchestru, různými typy sborů, sólisty a někdy i s recitátorem, který má úlohu podobnou sólistům. Texty jsou různé - lyrické, epické i dramatické, filozofické, nejčastěji však oslavné.
Kantáta je formálně podobná oratoriu, je však skromnější a méně dramatická. Kantáty členíme na církevní a světské.
[editovat] Podívejte se také na
[editovat] Externí odkazy
http://sweb.cz/juch/kjj/dejhudby/baroko/index.htm - Baroko, Dějiny hudby