Konrad Adenauer
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Konrad Hermann Josef Adenauer (5. ledna 1876 – 19. dubna 1967) byl německý konzervativní politik, první poválečný kancléř Německa (1949–1963) a (též první) předseda Křesťanskodemokratické unie (1950–1966).
Pocházel z katolické úřednické rodiny z Porýní. Studoval práva a ekonomii ve Freiburgu, Mnichově a Bonnu. Zprvu pracoval jako soudní přísedící (1902 - 04), pak v advokátní kanceláři v Kolíně nad Rýnem. Od r. 1906 městský radní za katolické Centrum v Kolíně, 1917 - 33 ve funkci vrchního starosty města. Od 1920 člen pruské státní rady, později její prezident. Během rúrské krize (1923) podporoval myšlenku správního oddělení Porýní od Pruska, avšak distancoval se od separatistických tendencí. V květnu 1926 odmítl nominaci na úřad kancléře. V březnu 1933 byl nacisty zbaven všech úřadů, 1944 byl několik měsíců vězněn. V květnu 1945 jej Američané znovu dosadili do úřadu vrchního starosty Kolína, v říjnu ho sesadili Britové. Od března 1946 předseda CDU v britské okupační zóně, předseda frakce CDU na sněmu Severního Porýní-Vestfálska, 1948 president parlamentní rady, 15. září 1949 zvolen prvním kancléřem SRN. Adenauerovým hlavním cílem byla integrace SRN do západoevropského politického a ekonomického systému. V hospodářské sféře se přikláněl k modelu sociálního tržního hospodářství Ludwiga Erharda a odmítal socializační tendence levého křídla CDU. Za důležitý cíl považoval vybudování nového vztahu k Francii. Jeho významnými úspěchy byl podpis pařížských dohod 23.10. 1954, které znamenaly uznání plné suverenity SRN a její přijetí do NATO (ratifikace 1955), ukončení válečného stavu se SSSR, navázání diplomatických styků a návrat válečných zajatců (1955) a začlenění Sárska do SRN (1955). Udržoval blízký vztah k Ch. de Gaullovi a J. F. Dullesovi. Na domácí scéně oslabila Adenauerovu pozici aféra vyvolaná zásahem policie proti listu Der Spiegel. V říjnu 1963 odstoupil z úřadu kancléře, ale předsedou CDU zůstal až do 1966. Následně připravoval edici svých pamětí.
Je považován za jednoho z nejvýznamnějších německých politiků 20. století a zakladatele Křesťanskodemokratické unie, v anketě Unsere Besten byl hlasováním televizních diváků zvolen největším Němcem. Mezi jeho největší zásluhy jakožto německého kancléře se počítá dojednání propuštění německých válečných zajatců s SSSR (1955), znovuvyzbrojení Německa a jeho začlenění do NATO a znovupřipojení Sárska ke Spolkové republice Německo (1957). Po Helmutu Kohlovi je druhý nejdéle sloužící spolkový kancléř Německa.
| Předchůdce: | 1949–1963 | Nástupce: |
| – | Konrad Adenauer | Ludwig Erhard |
[editovat] Externí zdroje
[editovat] Knižní literatura o Konradu Adenauerovi v češtině
Berwid-Buquoy, Jan / Paul B. Wink: „ Konrad Adenauer - Člověk a politik “, vydal Konrad-Adenauer-Stiftung (dvojjazyčná publikace - čeština, němčina v jednom svazku), ISBN 3-937731-97-0, Berlín 2005.
Hamšík, Dušan: „ Oběd s Adenauerem “, Praha 1966.
Novák, Miloslav: „ Kancléř Adenauer “, Praha 1995.
Williams, Charles: „ Adenauer - Otec nového Německa “ (Překlad z angličtiny: „Adenauer, The Father of the New Germany“, Londýn 2000), ISBN 80-7257-931-2, Praha 2002.
[editovat] Knižní literatura od Konrada Adenauera
- Adenauer im Dritten Reich (Adenauer ve Třetí říši), Berlin - Rhöndorf 1991.
- Erinnerungen (Paměti), Frankfurt nad Mohanem 1970.
- Teegespräche 1950 - 1954 (Rozhovory u čaje), Berlin - Rhöndorf 1984.
