Krematorium

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

krematorium Praha-Strašnice

Krematorium (z latinského cremare = spálit) je veřejné zařízení, v níž se v pecích provádí kremace neboli pohřeb žehem. Často se zde nachází také obřadní síň, sloužící k rozloučení pozůstalých se zemřelým.

S příchodem křesťanství do Evropy pohřeb žehem upadl v nemilost a pomalu mizel. Ke křesťanství totiž patří víra ve zmrtvýchvstání zemřelých a kremace byla zpočátku považována za popření této víry. Se vzrůstem velkoměst však začalo ubývat místa pro hřbitovy, a tak se v 19. století začalo s průmyslovým zpopelňováním zemřelých.

Obsah

1 Historie současných krematorií
2 Seznam provozovaných krematorií v Česku
3 Zvířecí krematoria
4 Podívejte se také na
5 Externí odkazy

[editovat] Historie současných krematorií

1874 vstupuje v platnost nový italský zdravotní zákon, který jako první v křesťanském světě povoluje zpopelňování zesnulých v krematoriích. Německý inženýr Frederic Siemens postavil a vyzkoušel žároviště podobné současným kremačním pecím.
1876 první novodobé krematorium v italském Milanu
1885 vzniká první kremační spolek na území v Rakousku-Uhersku Die Flamme (Plamen)
1890 v tomto roce je v Paříži zpopelněna jako první Češka Augusta Braunerová (1817–1890), matka malířky Zdenky Braunerové
1899 založena společnost propagující pohřeb žehem na území Česka Společnost pro spalování mrtvol
1909 založen spolek Krematorium
1914 krajanským sdružením v Chicagu je uvedeno do provozu První české národní krematorium v Chicagu
1917 dokončeno první krematorium v Čechách v Liberci
1919 1. dubna je v tehdejším Československu přijat zákon č. 180/1919 Sb., kterým je zlegalizován pohřeb žehem. Postupně jsou uváděna do provozu krematoria v Liberci, Praze, Pardubicích, Mostě a Nymburce.