Lucius Apuleius

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Lucius Apuleius

Lucius Apuleius (asi 125-180), známý obvykle jen jako Apuleius, byl latinsky hovořícím a píšícím řečníkem a platónským filosofem.

[editovat] Život

Narodil se přibližně roku 125 po Kr. v africké Madauře, čtvrtém největším africkém městě své doby. Svůj původ sám definoval jeko „polonumiďan a pologaetul“. Na svůj africký původ byl hrdý. V Madauře a v Kartágu vystudoval řečnictví a gramatiku, odešel pokračovat ve svých studiích do Atén, kde se věnoval především platonské filosofii. Poté cestoval po Malé Asii a navštívil i Řím, nakonec se vrátil do Afriky, kde bydlel v Oeji. Věnoval se filosofii, řečnictví, vědě a různým oborům, neboť široké vzdělání a rozhled byl pro řečnickou praxi nutný. Z jeho výzkumů a prací se např. dodnes dochovala terminologie vejcorodí a živorodí.

Přibližně ve svých 33 letech byl Apuleius obviněn svým nevlastním synem z magie a čarodějnictví. Tento zločin se v antickém Římě trestal smrtí, takže to pro Apuleia znamenalo vážnou hrozbu. Před soudem se však uhájil a jeho tehdy pronesená řeč se nám dochovala.

V Kartágu a snad i v Oeji (jak tvrdí Aurelius Augustinus) města postavila Apulejovi ještě za jeho života sochu, jako uznání jeho zásluh a významu. Posléze byl v Kartágu jmenován hlavním knězem provincie, pečoval o císařský kult a předsedal provinciálnímu sněmu. O jeho smrti nám není přesně nic známo.

[editovat] Dílo

Apologie, Apuleiova „Apologie“ neboli „Vlastní obhajoba proti nařčení z čarodějnictví“ je řeč, kterou Apuleius pronesl na svou obranu před soudem a která mu zachránila život. Ve své psané formě byla autorem upravena pro publikaci, nicméně stále je svou povahou apologií. Je to jediná dochovaná latinská soudní apologie z císařské doby. Apuleius využívá svých rozsáhlých znalostí i svého rétorského umění a vyvrací obžalobu bod po bodu, počínaje obviněním z čištění zubů (!) až po pitvání ryb, které prováděl prý za magickými účely.
„Proměny“ (Metamorfózy), většinou známé pod názvem „Zlatý osel“, jsou typickým latinským antickým románem. Hlavním hrdinou je Lucius, který se nachází v Thesálii. Pro svou zvědavost a všetečnost vyzkouší magické prostředky a nechtěně se promění v osla. Než však stačí proti tomu cokoli udělat, je ukraden a donucen v oslí podobě putovat s různými mejitely, kteří ho kradou/kupují apod. Tento rámcový příběh je proložen mnoha menšími příběhy, které Apuleius čerpá odjinud a kterými své vyprávění obohacuje. Nakonec díky zasvěcení bohyni Isidě získává Lucius svou původní podobu.

Z Apuleiova Zlatého osla čerpalo mnoho pozdějších autorů. Za všechny je možné jmenovat Boccaccia a jeho Dekameron, který mnohé z Apuleiových příběhu zpracovává.

Velmi významný - po literární stránce struktury díla i pro svůj obsah samotný - je velmi dlouhý příběh vložený do středu knihy, vyprávějící mýtus o Amorovi a Psýché. Tento příběh se stal klasickou formou tohoto starého mýtu.