Nirvána (buddhismus)
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
|
|
Historie buddhismu |
|
Základní pojmy |
|
Tři klenoty |
|
Buddhistická praxe |
|
Buddha · Bódhisattva |
|
Významné školy |
|
Théraváda |
|
Trojí členění buddhismu |
|
Hínajána |
|
Texty |
|
Tipitaka· Vinaja |
|
|
Pojem nirvána (sanskrt) nebo nibbána (pálí) označoval původně vyhasnutí ohně. Gautama Buddha používá toto slovo ve smyslu ustání nesprávných skutečností: Zničení žádosti, nenávisti a zaslepení se nazývá vyhasnutí (nirvána). Nirvána však znamená víc než poznání vlastní podmíněnosti a rozpad bytosti. Vyhasnutí je pro vysvobozenou bytost cestou do nestvořeného: Je nezrozené, nevzniklé, nezformované, nestvořené. Kdyby nebylo tohoto nezrozeného, nevzniklého, nezformovaného, nestvořeného, nebyl by možný únik ze zrozeného, vzniklého, zformovaného, stvořeného. Protože ale je toto nezrozené, nevzniklé, nezformované, nestvořené, je tedy možný i únik ze zrozeného, vzniklého, zformovaného, stvořeného. Takto naznačená pozitivní existence je ve srovnání se světem, jak jej prožívá člověk, zcela jiná. Jsou tři vlastnosti nestvořeného: Není v něm vznikání. Není zanikání. Nejsou v něm proměny existujícího.
Nirvány (osvobození) je možná dosáhnout cílevědomou praxí, kterou Buddha formuloval jako ušlechtilou osmidílnou stezku. Gautama Buddha v nauce o anátmanu zjišťuje, že to, co člověk pociťuje jako subjektivní existenci, je produktem souhry podmíněných vznikajících faktorů, jde tedy jen o relativní skutečnost. Nevysvobozený prožívá sám sebe jako něco vlastního, odděleného od procesu bytí, proto je ovládán žádostí a nenávistí a trpí. Kdo prožije za subjektivním bytím a objektivním světem závisle vznikající a zanikající dharmy, dospěje na konec světa. Avšak nirvána není místem, které by bylo možné někde v kosmu najít, podobně jako nebeské světy božských bytostí (dévů). V Buddhově době se někteří mylně domnívali, že by mohlo být možné na konec světa docestovat. Na otázku, zda by se člověk mohl dostat na konec světa chůzí, Buddha odpověděl záporně a řekl: V tomto šest stop vysokém těle s jeho vnímáním a vědomím je obsažen svět, vznik světa, konec světa a stezka, vedoucí ke konci světa. Tím, že člověk v pohroužení pozná tělo, dýchání, cítění a myšlení jako samy o sobě neexistující jevy nebo produkty takových jevů, uskuteční vysvobození.
Pozn.: pojmy jsou uváděny v sanskrtu, není-li uvedeno jinak.