Oskar Schindler
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Oskar Schindler (28. dubna 1908, Svitavy – 9. října 1974, Hildesheim) byl kontroverzní německý obchodník, známý tím, že zachránil 1 200 Židů před smrtí v koncentračním nebo vyhlazovacím táboru.
Obsah |
[editovat] Život v Československu
Schindler se narodil ve Svitavách v německé rodině pojišťovacího agenta Hanse Schindlera a jeho manželky Franzisky, rozené Luserové. Po ukončení školní docházky pracoval převážně jako cestující obchodní zástupce různých firem, občas se pokoušel podnikat. Dne 6. března 1928 se oženil s Emilií Pelzlovou. Manželství zůstalo bezdětné, ale Schindler měl údajně ve Svitavách dvě nemanželské děti. Kvůli Velké hospodářské krizi v 30. letech 20. století firma, pro kterou pracoval, zkrachovala a Schindler musel několikrát změnit zaměstnání. V roce 1935 vstoupil do Henleinovy SdP. Ač československý občan, Schindler začal za peníze pracovat pro německou rozvědku Abwehr. V červenci 1938 byl odhalen a zatčen, ale zanedlouho byla přijata Mnichovská dohoda a Schindler byl jakožto politický vězeň propuštěn. Po okupaci Československa vstoupil do NSDAP.
[editovat] Úspěchy dosažené za války
Byl povrchní člověk a oportunistický obchodník. Po německé invazi do Polska byl mezi prvními, kteří se snažil kořistit z okupované země. Schindler se stal arizátorem krakovské továrny na smaltované výrobky, zkonfiskované židovským majitelům, kterou pojmenoval Deutsche Emailewaren-Fabrik. V jeho továrně pracovalo okolo 1000 dělníků z toho asi polovina byli Židé z krakovského ghetta, kteří v jeho továrně pracovali otrockým způsobem. Tvrdí se, že původně byla jeho jediná motivace peníze, ale později se stále více snažil bránit své dělníky, mezi jiným tzv. „investory“ - zámožnější Židy, kteří mu na koupení a provoz továrny půjčili peníze (postavení zaměstnaných židů bylo všeobecně lepší; za daných poměrů byla taková spolupráce oboustranně výhodná). Měl například tvrdit, že i nekvalifikovaní dělníci (např. investoři s rodinami) byli pro továrnu nepostradatelní a pokud by jim někdo způsobil újmu, stěžoval by si a žádal náhradu od vlády. Schindler vyráběl zejména pro armádu a tím se vyhnul tomu, aby jeho továrna byla jako jiné „válečně nedůležité“ provozy uzavřena.
V březnu 1943 došlo k likvidaci Krakovského gheta a jeho obyvatele vojáci násilím přesunuli do nového koncentračního tábora v Płaszowě. Schindler byl údajně svědkem tohoto teroru. V létě 1943 se domluvil s Amonen Göthem, velitelem Płaszowa, na přesunu cca 600-700 Židů do pobočního tábora u továrny, kde mohli být v relativním bezpečí před vykořisťujícími esesáky. Podle německých zákonů veškerý majetek, který měli věznění Židé při příchodu do tábora, náležel Říši (resp. SS). Bylo však velmi rozšířeným jevem, že dozorci a stráže SS si spoustu zabavených cenností ponechali pro sebe, nebo že se dokonce od vězňů nechávali uplácet výměnou za různé výhody. Schindler dozorcům (zejmena veliteli Göthovi), ale také přímo vězňům, pomáhal směnit uvedené cennosti (peníze, šperky atd.) na černém trhu za potřebné nedostatkové zboží (potraviny, alkohol, cigarety, ošacení atd.). Byl dvakrát zadržen pro podezření z rozkrádání majetku a černého obchodu, ale ani v jednom případě nebyl uvězněn. Schindler velmi často uplácel bezpečnostní orgány, aby bránil vyšetřování.
[editovat] V Brněnci
Na podzim 1944, kdy se blížila Rudá armáda a koncentrační tábor měl být likvidován, Schindler zorganizoval přesun necelé tisícovky svých dělníků (vč. několika malých dětí) do továrny v Brněnci (německy Brünnlitz) v tehdejší Sudetské župě, kde od jara 1944 vznikala pobočka koncentračního tábora Gross-Rosen. Objekt továrny byl rovněž arizovaným židovským majetkem (jako v Krakově). Zde se „Schindlerovi Židé“ (cca 700 mužů a 300 žen) spolu s totálně nasazenými Poláky až do 2. května 1945 podíleli na výrobě protiletadlové munice (muniční továrna byla v asi 20 km vzdálené Poličce). Transport do Brněnce proběhl na etapy v říjnu až listopadu 1944, přes koncentrační tábory Gross-Rosen (muži) a Osvětim (ženy), kde byli „Schindlerovi Židé“ doplněni o požadovaný počet dělníků. Počátkem ledna 1945 ještě Schindlerovi poskytli útočiště asi 110 promrzlým vězňům z transportu, který v Brněnci zastavil. Předpokládaný počet 2000 vězňů-dělníků však kvůli válečnému vývoji naplněn nebyl; včetně několika dalších menších skupinek se počet vězněných pohyboval kolem 1100. Číslo zachráněných Židů nebude nikdy zcela přesné, protože např. některé děti nebyly nikdy zapsány v žádném seznamu, někteří z vězňů opustili tábor ihned po odchodu stráží a naopak někteří (tzv. kápové) byli bývalými spoluvězni zlynčováni. Nicméně často uváděný počet 1200 zachráněných Židů je určitě přehnaný. Poslední dochovaný seznam vězňů z dubna 1945 zahrnuje 1098 osob a také zpráva Komitétu osvobozených vězňů z 12. května 1945 zmiňuje "okolo 800 mužů a okolo 300 žen".[1]
| Skupina | Transport / Počet | Stav 18.4.1945 | |
|---|---|---|---|
| muži z KT Gross-Rosen | říjen 1944 | cca 700 | 687 |
| ženy z KT Osvětim | listopad 1944 | cca 300 | 297 |
| muži z KT Golešov | leden 1945 | cca 110 | 81 |
| různé menší skupiny | únor-duben 1945 | ? | 33 |
| Celkem: | 1098 | ||
Do Brněnce Schindler soustředil veškerý majetek nabytý za války i majetek, který v Płaszowě nakradl Amon Göth, brzy jej však odhalilo a zabavilo gestapo). Göth po svém propuštění (byl uvězněn za rozkrádání majetku Říše) Schindlera v Brněnci krátce navštívil, zřejmě aby si vyzvedl zbytek svého majetku, nebo aby si pujčil peníze. Brněnec byl osvobozen 8. května roku 1945. Krátce předtím Schindler s manželkou a několika prominentními dělníky, kteří mu měli dosvědčit jeho zásluhy, opustili továrnu a zamířil k americkým liniím. Měl obavy, aby v osvobozeném Československu nebyl jakožto člen NSDAP, výrobce zbraní a bývalý informátor německé rozvědky uvězněn. Po válce proti němu bylo skutečně zavedeno trestní stíhání Mimořádným lidovým soudem v Ostravě, ale po vyslechnutí několika bývalých brněneckých dělníků a vzhledem k Schindlerově pobytu v Německu bylo zastaveno, na žádném mezinárodním seznamu hledaných válečných zločinců se jeho jméno neobjevilo.
[editovat] Poválečné působení a mezinárodní uznání
Po válce Schindler nějaký čas působil v Německu, později emigroval do Argentiny, kde se snažil podnikat v chovu dobytka. Poté, co zkrachoval, přijal pozvání několika "svých Židů" do Izraele, kde nějakou dobu žil díky jejich finanční podpoře. Zde pracoval také jako vrátný v muzeu, avšak měl problémy s alkoholem a tak byl nakonec propuštěn. V roce 1958 se vrátil do Německa. Následovala série dalších neúspěšných pokusů o podnikání. Několikrát si půjčoval peníze od „svých Židů“. Oskar Schindler zemřel 9. října 1974 ve věku 66 let v Hildesheimu v Německu (ve filmu Schindlerův seznam bylo řečeno, že zemřel ve Frankfurtu – pravděpodobně proto, že je více známý).
Oskar Schindler získal řadu mírových cen. Byl oceněn titulem Spravedlivý mezi národy. V Aleji Spravedlivých v Jeruzalémě zasadil svůj strom. Je pohřben na římsko-katolickém hřbitově na hoře Sion v Jeruzalémě.
Příběh Oskara Schindlera byl předlohou spisovateli Thomasovi Keneallymu pro sepsání knihy Schindlerova Archa (novela byla později přejmenována na Schindlerův seznam). Podle knihy natočil roku 1993 Steven Spielberg stejnojmenný film. Film vyvolal vlnu zájmu o Schindlerovu osobu, vedl k natočení několika filmových dokumentů a napsání několika knih o Oskarovi a jeho manželce Emilii. Legendy, která se okolo záchrany tisícovky Židů Oskarem Schidlerem vytvořila, využily některé revizionistické německé organizace k vytvoření symbolu hodného Němce. Schindler se proto stal předmětem četných kontroverzí, kdy se jej někteří snaží nekriticky glorifikovat, jiní zase jeho činy usilovně bagatelizují nebo dokonce popírají.
[editovat] Podívejte se též na
[editovat] Bibliografie
- GRUNTOVÁ, Jitka, Legendy a fakta o Oskaru Schindlerovi, 2. vydáni, Naše vojsko, 2002.
- KENEALLY, Thomas, Schindlerův seznam, Praha 1994.
- VALENTA, Jaroslav, Nové prameny k životopisu Oskara Schindlera, Soudobé dějiny, číslo 2/2002.
- OLŠER, Břetislav: Přežili šest válek, Librex Ostrava, 2001
Další viz Literatura a novinové články o Oskaru Schindlerovi
