Petr II.
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Petr II. Alexejevič (rusky Пётр II Алексеевич) (1715–1730), syn careviče Alexeje a německé princezny Sofie Charlotty Braunschweig-Wolfenbüttelské, vnuk Petra Velikého, byl posledním ruským carem z rodu Romanovců v letech 1727–1730.
Na trůn usedl jako nezletilý po smrti druhé ženy Petra Velikého Marty Skavronské, která panovala jako Kateřina I. Zprvu za něj krátkou dobu vládl kníže Alexandr Danilovič Menšikov, bývalý spolupracovník Petra Velikého, který však byl vzápětí sesazen a poslán do vyhnanství. Poté se stal třináctiletý vládce hříčkou v rukou významných šlechticů. Patřila mezi ně především čtyři knížata Dolgoruká a carův vychovatel a vicekancléř Andrej Ivanovič Ostermann. Hlavním zaměstnáním carského dvora, který přesídlil ze Sankt Petěrburgu, založeného Petrem I., do Moskvy se místo vládnutí staly slavnosti, plesy a lovy, na nichž chlapec hýřil často celé noci. Počátkem roku 1730 nečekaně zemřel na pravé neštovice. Osobou Petra II. vymřel rod Romanovců po meči.
