Petr Veliký
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Petr Veliký, známý též jako Petr I., Petr Alexejevič (9. června 1672 v Moskvě – 8. února 1725), byl ruský car od roku 1682, fakticky vládl od roku 1689 až do své smrti. Nejprve formálně vládl společně se svým chorým nevlastním bratrem Ivanem V., v roce 1689 se ujal skutečné vlády, samotným vladařem až po Ivanově smrti roku 1696. Roku 1724 se spoluvlády nad Ruskem ujala jeho žena Kateřina I. Petr Veliký proslul svou snahou poevropštit Ruskou říši, a to v politickém, ekonomickém i kulturním směru. Rusko za Petra Velikého vstoupilo mezi skutečné evropské velmoci.
Obsah |
[editovat] Mladá léta
Petr Veliký se narodil jako syn ruského cara Alexeje Michajloviče (Alexeje I.). Roku 1682 byl ruskou šlechtou provolán ruským carem a jeho matka Natálie určena za regentku. Skutečné moci v Rusku se ale chopila Petrova nevlastní sestra Žofie (Sofie Alexejevna), která se opírala o podporu elitních vojenských jednotek, tzv. střelců. Petr byl mezitím formálně spoluvládcem se svým nevlastním těžce nemocným bratrem Ivanem V. Dětství Petra Velikého bylo vyplněno mnohými traumatizujícími zážitky, jeho příbuzní, přátelé i on sám se ocital v neustálém fyzickém ohrožení. Když Petr Veliký dospěl, měl na svou dobu impozantní postavu, měřil prý přes dva metry.
[editovat] Počátek vlády
Petrova matka přinutila v roce 1689 svého syna ke sňatku s Eudoxií Lopuchovnou, manželství však bylo nešťastné. Ve stejném roce se proti Žofii spiknula část jednotek střelců a Petr se provedeným převratem stal skutečným vládcem Ruska jako Petr I. Do smrti své matky roku 1694 byl na ní značně závislý, posléze se osamostatnil, nicméně stále formálně sdílel vládu s Ivanem V., a to až do Ivanovy smrti roku 1696.
Petr Veliký pokračoval po Žofii ve vojenských kampaních namířených proti Osmanské říši, Krymskému chanátu a Tatarům obývajícím stepi při severním pobřeží Kaspického moře. Po skončení dvou tažení získalo Rusko strategický přístav Azov poblíž ústí řeky Don.
V roce 1697 se v utajení vydal na cesty do západoevropských krajů. V průběhu cest se seznámil s technickým pokrokem učiněným v západní Evropě. Kontaktoval se s významnými vojenskými a politickými osobnostmi, vědci, umělci, techniky a pozval je do Ruska, kde se měli podílet na celkové modernizaci země. Posléze se k němu dostala zpráva o vzpouře střelců, odjel tedy zpátky do Ruska, kde vzbouřence krutě potrestal. Jednotky střelců nakonec rozpustil a nevlastní sestru Žofii odkázal do kláštera. Ukončil také svůj manželský svazek s Eudoxií.
[editovat] Severní válka
Expanzivní politiku Petr Veliký zahájil přípravou na konflikt se Švédskem, které v této době zaujímalo přední postavení mezi severskými i všemi evropskými zeměmi. Zajistil vybudování silné námořní flotily. Uzavřel spojeneckou smlouvu s odpůrci švédského vlivu Polskem a Dánskem. V roce 1700 byla zahájena severní válka. Vojska Petra Velikého byla v bitvě u Narvy nejprve poražena Švédy. Posléze Petr Veliký využil oslabení švédské armády v důsledku bojů s Poláky, provedl organizační změny mezi ruskými oddíly a pronikl do Livonska, kde se zmocnil významných opěrných bodů, Švédsku poté zabral i některá severněji položená území, mimo jiné také ústí řeky Něvy do Finského zálivu, kde nechal roku 1703 založit budoucí novou ruskou metropoli – Petrohrad. Toto město se mělo stát výstavní skříní Ruské říše, symbolem pokroku, který byl a bude v Rusku za Petra Velikého učiněn. (Hlavním městem Ruské říše se Petrohrad stal roku 1712.)
Švédové uskutečnili po ruských úspěších v Livonsku nový pokus o porážku nepřítele. Petr Veliký se v bitvách u Lesné a Poltavy dokázal ubránit a výsledek války začal být příznivější pro ruskou stranu. Severní válka ale byla ukončena až roku 1721, kdy Petr Veliký k Ruské říši připojil celé území sporného Livonska.
[editovat] Nová válka s Turky
Roku 1711 Petr Veliký zahájil novou válku s Osmanskou říší s cílem zmocnit se severního pobřeží Černého moře (poté, co na Švédech vybojoval přístup k Baltu). Byl ale tureckou armádou poražen na řece Prut a donucen vzdát se dříve dobytých území včetně přístavu Azov. Ruská říše taktéž ztratila kontrolu nad Záporožím.
[editovat] Reformátor
Roku 1721 byl prohlášen carem (resp. imperátorem) vší Rusi. V čele ruské pravoslavné církve nechal ustanovit svatý synod, sbor nejvyšších duchovních představitelů. Následujícího roku vytvořil systém zvláštních hodností, do kterých rozřadil ruskou šlechtu. Tímto krokem si zajistil její poslušnost a oddanost carovi. Absolutistickou zemí s vládou samoděržaví ale Ruská říše zůstala i přes Petrovy reformy ve státní a soudní správě (vzniklo devět kolegií vykonávajících vlastní státní správu, samospráva byla posílena vytvořením gubernií). Důležitou mocenskou podporou pro Petra Velikého byla i tajná policie. Dále zavedl juliánský kalendář (nikoliv však moderní gregoriánský), používání cyrilice nahradil azbukou (odmítl zavedení latinky). Ruské šlechtě přikázal holit se a nosit evropský šat.
[editovat] Poslední léta
Ještě roku 1718 nechal Petr Veliký umučit svého vlastního syna Alexeje, který se odmítl podřídit otcově vůli. Petr Veliký tak tímto krokem ukázal i odvrácenou tvář velkého ruského reformátora – byl nemilosrdný k jakýmkoliv náznakům odporu vůči jeho absolutní vládě. Petrova druhá žena Kateřina začala se svým manželem spoluvládnout Rusku jako carevna v roce 1724. Když o rok později Petr Veliký zemřel, stala se jeho nástupkyní jako Kateřina I.
[editovat] Podívejte se též na
