Philipp Eduard Anton von Lenard
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Philipp Eduard Anton von Lenard (* 7. června 1862, Bratislava – † 20. května 1947, Messelhausen, Německo) byl německý fyzik.
Pocházel z rodiny obchodníka s vínem, který se přistěhoval do Bratislavy z Badenu v Tyrolsku. Ačkoliv otec původně trval na tom, aby syn pokračoval v jeho stopách, mladý Philipp dosáhl svého. Po maturitě na reálce v Bratislavě (1880) studoval fyziku na univerzitách v Budapešti, Vídni, Berlíně a Heidelbergu, kde i získal doktorát z filozofie u profesora G. Quickeho (1886).
Na své alma mater působil do roku 1888. Potom přešel do Bonnu k Hertzovi a v roku 1892 se tu habilitoval. Mimořádnou profesuru získal na univerzitě ve Wroclavi (1894), Aachene (1895) a Heidelbergu (1896). Na univerzite Christiana Alberta v Kieli zase získal titul řádného profesora fyziky (1898). Poslední období své vědecké i pedagogické kariéry strávil na univerzitě v Heidelbergu (1907– 1931), kde byl též ředitelem Radiologického ústavu. Byl členem Berlínské akademie věd.
V čase studií na gymnáziu v Bratislavě zkoumal spolu se svým profesorem fyziky Virgilem Klattem (1850– 1935) fosforescenci. Tato spolupráce trvala dvě desetiletí. Výsledky společných pokusů, při kterých připravili na 800 fosforeskujících látek a vykonali na nich 300 spektrálních analýz Bunsenovým spektroskopem, shrnuli v čtyrech publikacích. Mimo jiné zjistili, že intenzita fosforescence závisí od množství tzv. účinných kovů, pričemž s rostoucím množstvím intenzita z počátku roste, ale později klesá až na nulu. Nejintenzívnější fosforescenci pozorovali v případě, kdy bylo množství kovu malé. Zkoumali též vliv tlaku a změn teploty na fosforescenci. Podali světelně-elektrický výklad fosforescence, který si získal všeobecné uznaní.
Později se Philipp Lenard zabýval hlavně fotoelektrickým jevem a katodovými paprsky. Jako jeden z prvních zkoumal přechod katodových paprsků přes tenké kovové destičky. Za tímto účelem zkonstruoval speciální katodovou trubici s malým otvorem (tzv. Lenardovo okénko), což umožnilo nejen prozkoumat vlastnosti katodových paprsků, ale též odseparovat elektrony a stanovit jejich hmotnost. Jedno ze svých „okének“ Ph. Lenard zapůjčil i W. C. Röntgenovi, čímž nepřímo přispěl k objevu paprsků X, které měl prakticky na dosah ruky.
V průběhu spolupráce s H. Hertzem se začal zabývat fotoelektrickým jevem. Dokázal, že při vnějším fotoefektu se uvolňují elektrony (1899) a stanovil zákonitosti fotoelektrického jevu (1902): energie vyletujících fotoelektronů nezávisí na intenzitě dopadajícího světla a je přímo úměrná jeho frekvenci. Tyto fakta byly v rozporu s klasickou fyzikou a vysvětlil je až Albert Einstein na základě své hypotézy, že světlo musíme pokládat za proud kvant energie.
Za práce o katodových paprscích dostal Philipp Lenard v roku 1905 Nobelovu cenu za fyziku, která se začala udělovat v roku 1901.
Na přelomu století, hlavně po Thomsonově objevu elektronu (1897), mnozí vědci hledali odpověď na otázku, jaká je struktúra atomu. Této otázce se nevyhnul ani Philipp Lenard. Na základě svých pokusů s katodovými a ultrafialovými paprsky, jako i zkoumaní fotoelektrického jevu, vytvořil takzvanou dynamidovou teorii atomu. Podle ní atom sestává z nerozlišitelných částic–dynamidů. Počet dynamidů v atomu je úměrný jeho atomové váze a každý elektricky neutrální dynamid obsahuje elektrony i ekvivalentní pozitivní náboj, které tvoří spolu dynamicky stabilní konfiguraci (jako například v dipólu).
Projevem uznaní zásluh Philippa Lenarda byla mnohá ocenění a vyznamenání, které dostal od nejrozmanitějších institucí. Nezapomenulo na něj ani jeho rodné město. Stal se čestným občanem Bratislavy a při příležitosti jeho 80. narozenin mu Slovenská univerzita udělila čestný doktorát z fyziky.
Philipp Lenard je rozporuplnou osobností světové fyziky. Na jedné straně patřil mezi největší experimentální fyziky a podstatně přispěl k rozvoji světové vědy. Na druhé straně aktivně bojoval proti teorii relativity a později i proti jejímu tvůrci, zpochybňoval Röntgenovi zásluhy o objev paprsků X.
Už na začátku dvacátých let minulého století patřil mezi první propagátory myšlenek nacionálního socialismu v Německu. Napsal i čtyřsvazkové dílo Německá fyzika, v které rozdělil fyziku na plodnou árijskou, především německou, a neplodnou, spekulativní židovskou fyziku. Angažoval se též jako člen NSDAP.
Zemřel 20. května 1947 v Messelhausenu (Německo).
|
|
|
1901: Röntgen 02: Lorentz, Zeeman 03: Becquerel, P.Curie, M.Curie 04: Rayleigh 05: Lenard 06: Thomson 07: Michelson 08: Lippmann 09: Marconi, Braun 1910: van der Waals 11: Wien 12: Dalén 13: Kamerlingh Onnes 14: von Laue 15: W.L.Bragg, W.H.Bragg 17: Barkla 18: Planck 19: Stark 1920: Guillaume 21: Einstein 22: N.Bohr 23: Millikan 24: Siegbahn 25: Franck, Hertz 26: Perrin 27: Compton, Wilson 28: Richardson 29: de Broglie 1930: Raman 32: Heisenberg 33: Schrödinger, Dirac 34: neudělena 35: Chadwick 36: Hess, Anderson 37: Davisson, Thomson 38: Fermi 39: Lawrence 1940: neudělena 41: neudělena 42: neudělena 43: Stern 44: Rabi 45: Pauli 46: Bridgman 47: Appleton 48: Blackett 49: Jukawa 1950: Powell 51: Cockcroft, Walton 52: Bloch, Purcell 53: Zernike 54: Born, Bothe 55: Lamb, Kusch 56: Shockley, Bardeen, Brattain 57: Yang, T.D.Lee 58: Čerenkov, Frank, Tamm 59: Segrè, Chamberlain 1960: Glaser 61: Hofstadter, Mössbauer 62: Landau 63: Wigner, Goeppert‑Mayer, Jensen 64: Townes, Basov, Prochorov 65: Tomonaga, Schwinger, Feynman 66: Kastler 67: Bethe 68: Alvarez 69: Gell‑Mann 1970: Alfvén, Néel 71: Gabor 72: Bardeen, Cooper, Schrieffer 73: Esaki, Giaever, Josephson 74: Ryle, Hewish 75: A.Bohr, Mottelson, Rainwater 76: Richter, Ting 77: Anderson, Mott, van Vleck 78: Kapica, Penzias, Wilson 79: Glashow, Salam, Weinberg 1980: Cronin, Fitch 81: Bloembergen, Schawlow, Siegbahn 82: Wilson 83: Chandrasekhar, Fowler 84: Carlo Rubbia, van der Meer 85: von Klitzing 86: Ruska, Binnig, Rohrer 87: Bednorz, Müller 88: Lederman, Schwartz, Steinberger 89: Ramsey, Dehmelt, Paul 1990: Friedman, Kendall, Taylor 91: de Gennes 92: Charpak 93: Hulse, Taylor 94: Brockhouse, Shull 95: Perl, Reines 96: D.Lee, Osheroff, Richardson 97: Chu, Cohen‑Tannoudji, Phillips 98: Laughlin, Störmer, Tsui 99: 't Hooft, Veltman 2000: Alferov, Kroemer, Kilby 01: Cornell, Ketterle, Wieman 02: Davis, Košiba, Giacconi 03: Abrikosov, Ginzburg, Leggett 04: Gross, Politzer, Wilczek 05: Glauber, Hall, Hänsch 06: Mather, Smoot |
